Tento pocit mohl ještě zesílit ve světle velmi netradičního průběhu (v listopadu a prosinci) přijímání zákona o státním rozpočtu na letošek a zákona o redukci zdanění mezd (daňového balíčku, opraveného v Senátu a vetovaného ne-vetovaného prezidentem těsně před koncem roku – pozn. aut.).
Případná škoda na renomé českého veřejného dluhu by mohla být vidět přinejmenším na třech frontách. Zaprvé, na ratingu. Z největších ratingových agentur vynesly v posledních týdnech nějaký verdikt dvě; a obě v zásadě potvrdily, že nemají důvod rating měnit.
Jenomže tyto verdikty byly zveřejněny 30. října (agentura S&P) a 4. listopadu (agentura Fitch), to jest příliš brzo na to, aby mohly vzít v úvahu, že nápad na redukci inkasa daně ze mzdy byl skutečně přijat, a to s dopadem v rozsahu 90 miliard korun jen pro samotný státní rozpočet.
Druhým indikátorem jsou výnosy ze státních dluhopisů. Na tomto poli (v grafu výše černá čára – pozn. aut.) sice od konce léta 2020 došlo ke zvýšení, ale podobné (ba dokonce mírně vyšší) zvýšení zaznamenaly i sazby na korunovém mezibankovním trhu (v grafu červená čára), zřejmě v předtuše, že ČNB by mohla začít zvyšovat sazby dříve, než si trhy myslely v létě. Takže tady doklad o zvýšené vnímané rizikovosti českých státních dluhopisů nenajdeme.
Konečně třetím možným signálem, že český stát začíná v očích zahraničních investorů ztrácet dobrou pověst, by byl pokles podílu těchto investorů na držbě celkového aktuálně nesplaceného dluhu. Tady od léta skutečně dochází k poklesu, i když nijak divokému.
Celkově tak data nesvědčí o tom, že by se ohledně českých veřejných financí trhy začaly nějak výrazněji lekat rozvalu, katastrofy atp., jak aktuální výhled v této oblasti označují někteří komentátoři.
Ovšem trhy si někdy dokážou všimnout problémů až se zpožděním, ale o to dramatičtěji…
Autor je ekonom České spořitelny a člen Výboru pro rozpočtové prognózy
(Redakčně upraveno)
