To odpovídá jednomu z nejlepších výkonů mezi světově významnějšími měnami. Pokud totiž vezmeme v potaz měny jen skutečně významnějších ekonomik světa, předčí korunu v čase od invaze do tohoto pátku pouze mexické a chilské peso, singapurský dolar a švýcarský frank (viz tabulka Bloombergu níže, pozn. aut.).
A ano, také ruský rubl. Jeho kurs je ovšem manipulován zásahy ruské centrální banky a navíc se s ním kvůli západním sankcím vůči Rusku nemůže obchodovat, jak je běžné. Tudíž jeho kurs je třeba brát se značnou rezervou.
Česká koruna v době od invaze oslabila vůči dolaru o 0,3 procenta. Například euro ztratilo 4,4 procenta, dánská koruna 4,5 procenta, polský zlotý přes sedm procent, maďarský forint takřka 8,5 procenta, švédská koruna dokonce 9,2 procenta.
Z měn EU si tedy koruna od invaze vede vůči dolaru vůbec nejlépe. V Evropě je hned druhá, za zmíněným švýcarským frankem. Vždyť třeba britská libra ztratila vůči dolaru přes deset procent.
To, že se koruně nadstandardně daří, a to i ve světovém měřítku a v tak pohnuté době, jakou je ta plynoucí právě od loňského 24. února, je příznivou zprávou. V geopoliticky a ekonomicky tísnivější době má obecně americký dolar výrazný sklon ke zpevňování takřka vůči všem dalším měnám světa.
Je totiž investory obecně vnímaný jako bezpečné útočiště pro čas tísně a nejistoty. Částečně tuto roli hraje také třeba švýcarský frank, což je klíčový důvod jeho zmíněného posílení vůči americké měně v době od invaze.
Vůči švýcarskému franku česká koruna od invaze oslabila pouze o 0,37 procenta, tedy nejméně ze všech evropských měn. Což potvrzuje, že s měnami, jež jsou vnímány jako světová bezpečná útočiště, sehrála v celé té tak pohnuté době vlastně vyrovnanou partii.
Částečně za to koruna vděčí přímým intervencím České národní banky (ČNB). Ty probíhaly v čase těsně po invazi a pak v období od poloviny loňského května do začátku října. Od té doby ovšem už ČNB na trh přímo nevstupuje, aby prodávala eura ze svých stále olbřímích devizových rezerv. Udržuje však intervenování slovní.
To znamená, že opakovaně deklaruje okamžitou připravenost kdykoli vstoupit na trh a prodejem dalších deviz, a odpovídajícím stažením korun z ekonomiky, kurs české měny stabilizovat a upevňovat. Loni na své přímé intervence ČNB vypotřebovala přes 600 miliard korun, což ovšem představuje ani ne pětinu jejich celkového objemu.
Další zásadním důvodem zpevňování koruny je agresivní měnová politika, kterou ČNB uskutečňovala do poloviny loňského roku. Zvedala v jejím rámci svoji základní úrokovou sazbu poměrně rychlým tempem, takže se nůžky v úročení koruny, resp. korunových aktiv, a třeba dolaru a dolarových aktiv nebývale rozevřely.
Loni od konce června do konce července činil rozdíl mezi základní sazbou ČNB a základní efektivní sazbou americké centrální banky 5,42 procentního bodu, vyplývá z dat Bloombergu. To představuje největší daný rozdíl v úrocích na koruně a úrocích za celé období od konce roku 1998.
Počátkem loňského října ČNB přestala přímým způsobem ve prospěch koruny intervenovat, ta přesto vůči dolaru dále zpevnila. Tentokrát bylo hlavním důvodem to, že energetická krize EU se s nástupem topné sezóny neprojevila zdaleka tak tíživě, jak se ještě loni v létě i mnozí energetičtí experti obávali.
Teplejší průběh zimy, omezení spotřeby energií a nadále solidně a naplněné plynové zásobníky napříč EU berou americkému dolaru část atraktivity coby bezpečného útočiště, i tváří v tvář koruně, a to i přesto, že americká centrální banka od loňska uskutečňuje poměrně razantní utahování své měnové politiky.
Zmíněný rozdíl mezí úroky na koruně a úroky na dolaru se kvůli takto razantní měnové politice americké centrální banky snížil o tři procentní body, na 2,42 procentního bodu.
Díky snižování rizika těžké energetické krize EU, a s ní související hlubší recese evropské a české ekonomiky, dochází také ke snížení podhodnocení české měny vůči dolaru. Ta byla loni v létě podhodnocena o takřka 23 procent, zatímco ke konci letošního ledna už jen o necelých 16 procent, jak plyne z takzvaného indexu Big Mac.
V USA koncem ledna Big Mac vyšel na 5,36 dolaru, v Česku na 99 korun. Směnný kurs obou měn by tak měl činit 99/5,36=18,5. Místo 18,50 se ale dolar prodává za zhruba 22 korun. Tedy o oněch necelých 16 procent dráže. Jenže loni v létě, v době vrcholící obavy z průběhu nadcházející topné sezóny v EU, to bylo o uvedených skoro 23 procent dráže.
Autor je hlavní ekonom Trinity Bank
(Redakčně upraveno)
Ilustrační foto: Depositphotos.com
