V minulosti soudy posuzovaly případ vojáka, který v kulečníkové herně upozornil agresivní muže, že je cvičený a ozbrojený. Nepomohl ani varovný výstřel. Napadli ho. Vystřelil šestkrát.
Zdroj: Policie ČR
Pět ran soud poměrně rychle posoudil jako nutnou obranu. Šestá rána do hlavy jednoho z útočníků už ale byla problém. Útočník totiž klečel, již před tím zasažený, ale voják ho v afektu zastřelil. Do hlavy. Vojáka potrestal, ten se odvolal…
Na vahách
„Není podmínkou nutné obrany, aby obránce před obranným jednáním využil jiné, méně škodlivé prostředky. Každý má právo se bránit a za výkon tohoto práva v mezích přiměřenosti nemůže být postihován. Vyloučení trestnosti takového jednání však nepřichází v úvahu vždy. Nutná obrana má meze.
Každý případ je jiný, proto není snadné obecně říci, jaká situace ještě je nutnou obranou a kdy už jde o exces,“ potvrzují v jednom ze svých výkladů právníci Miroslav Krutina a František Valeš.
Soudy posuzují způsob útoku, zejména jeho intenzitu a nebezpečnost, druh chráněného zájmu, tedy zda je chráněn život nebo majetek. Dále místo, kde k útoku dochází, minulost útočníka…
„Jestliže je útočníkem výrazně silnější a agresivní osoba, která sice neútočí se zbraní v ruce, ale podle všech okolností lze předpokládat, že v útoku neustane, dokud oběť neupadne do bezvědomí, konflikt se stupňuje a před obranou došlo pouze ke zraněním oběti, je přípustné použití zbraně takovým způsobem, že bude útočník vážně zraněn, či dokonce usmrcen,“ uvádějící právníci.
Tenká hranice nutnou obranou a pomstou
Nutná obrana přichází podle nich v úvahu jedině v případě útoku bezprostředně hrozícího nebo trvajícího. Nelze tedy obranně jednat v okamžiku, kdy je dána pouze určitá míra pravděpodobnosti, že dojde k nebezpečnému jednání jiné osoby, a především nelze obranně jednat v okamžiku, kdy již útok skončil.
Například když majitel domu zbije přistiženého zloděje v okamžiku, kdy ten již dal zcela zjevně najevo, že se „vzdává“, a vyčká na příjezd policistů. Jednání obránce po skončení protiprávního jednání útočníka je totiž nutné posuzovat jako pomstu, tedy jako jednání nepodléhající ochraně zákona.
V dalším z případů otec se synem rybařili, v podvečer na ně začali tři muži neurvale naléhat, ať je odvezou autem do města. Jeden z agresorů vytáhl nůž. Napadený reagoval výstřelem do vzduchu z legálně držené pistole.
Útok pokračoval, i když přijela policie. Jeden z útočníků zemřel. Střelce, otce, státní zástupce obvinil z ublížení na zdraví, ale soud trestní stíhání zastavil. „Posudky prokázaly nutnost použití zbraně,“ shrnul případ právník Karel Havlíček.
Základní problém nutné obrany není v právní formulaci obsažené v trestním zákonu, ale ve skutkovém zjištění. Svépomoc lze tedy použít vždy jen do té doby, než může zasáhnout státní orgán.
