Češi si ale troufnou i na drobné instalatérské práce, jako je oprava kapajícího kohoutku, vyčištění ucpaného odpadu, nebo výměnu vodovodní baterie. A neleknou se ani zdění, montáže sádrokartonu nebo pokládání podlah. Podle jiného průzkumu, který si letos i Raiffeisen stavební spořitelna zpracovat u výzkumné agentury NMS Market Research, za kutily považuje sedm z deseti Čechů, a to jak muži (73 %), tak ženy (64 %).
Podle tohoto dubnového průzkumu mezi činnosti, které lidé nejčastěji zvládají svépomocí, patří sestavení nábytku, vymalování bytu, výměna zámku nebo zapojení domácích spotřebičů. Většina žen (72 %) si troufne i na šití záclon a závěsů, muži (71 %) zase na bourání příčky. Naopak řemeslníky by si většina dotázaných najala třeba na pokládku dlažby nebo zateplení domu.
„Téměř polovina dotázaných v našem průzkumu se zároveň domnívá, že výsledek jejich práce bývá velmi dobrý, nebo dokonce perfektní,“ říká vedoucí projektu Fandíme řemeslu a většinový vlastník české poradenské skupiny Apogeo Josef Jaroš. „Muži jsou ovšem o svých schopnostech přesvědčeni pevněji, než ženy,“ upřesňuje.
Muži si fandí víc, než ženy
Za perfektní nebo velmi dobrý označilo obvyklý výsledek svého úsilí v průzkumu pro projekt Fandíme řemeslu 55 % mužů, ale jen 39 % žen. Že nad ním musí přimhouřit oko, připustili čtyři muži a pět žen z deseti. Zbytek účastníků průzkumu (pět procent mužů a 11 procent žen) přiznal, že v případě potřeby raději shání řemeslníka.
Právě to je ale kámen úrazu a pravděpodobně i jedna z příčin, proč je v Česku kutilství tak rozšířené. Řemeslníci jsou totiž dlouhodobě „nedostatkovým zbožím“ a absolventi základních škol se na odborná učiliště nehrnou. Lenka Molnárová z Raiffeisen stavební spořitelny nabízí ještě další vysvětlení – dvě třetiny dnešních kutilů prý ke kutilství vedli právě jejich rodiče.
Sehnat řemeslníka je oříšek
Že je shánění řemeslníků obtížné, jsou přesvědčeni čtyři z pěti Čechů (přesněji 81 %). O něco lépe se to daří mužům (78 %), ženy považují shánění řemeslníků za oříšek z 85 %. Změnit to, je jeden z cílů, které si projekt Fandíme řemeslu vytkl. I proto se do něj zapojilo více než dvacet řemeslných cechů a profesních společenstev, které ve svých oborech reprezentují kvalitu a také ji u svých členů garantují.
Z průzkumu ostatně vyplynulo také to, že pro lidi je při výběru řemeslníka nejdůležitější, když od něj mohou očekávat bezchybnou práci. Za rozhodující považuje tuto skutečnost 60 % dotázaných. Cena klíčová pro 22 % účastníků průzkumu, u zbylých 18 % je podstatné, kdy si na ně řemeslník udělá čas.
Výuční list chtějí i absolventi VŠ
„Neustále připomínám, že dobrý řemeslník se pozná podle toho, že má znalosti, dovednosti a zkušenosti,“ upozorňuje Drahoslav Matonoha, předseda Cechu zedníků ČR. „Znalosti a některé dovednosti získá ve škole, zbytek – hlavně zkušenosti – může přinést jedině praxe,“ vysvětluje Matonoha, který je zároveň ředitelem Akademie řemesel v Praze na Zeleném pruhu, jednoho z největších odborných učilišť v republice.
Připomíná také trend posledních let, kdy se o výuční list ucházejí právě lidé s praxí v určitém oboru, často i vysokoškolsky vzdělaní. „Architekt navrhující interiéry, který nelituje námahy a vyučí se truhlářem, dokáže určitě lépe spolupracovat s výrobcem nábytku na míru, i když mu sám nebude konkurovat,“ říká Matonoha.
