Jak české pivovary zvládly dvouletou pandemie koronaviru?
Byla to hodně náročná doba, ale zvládly. Hospody byly buď zavřené, anebo se otevíralo – zavíralo, bylo to divoké. To nám samozřejmě způsobilo velké problémy, finanční i logistické. Ale my jsme houževnatý obor, nevzdali jsme se a hledali cesty, jak hospodským pomoci.
I proto vznikl projekt Bezpečná restaurace, jehož cílem bylo pomoci s výpadkem tržeb. A následně i ukázat našim zákazníkům, že se nemusejí bát jít na pivo, protože dodržujeme hygienické standardy. Pivovary také musely změnit způsob, jak pivo zabalit a dostat k zákazníkům přes obchody.
Celkem logicky tedy propadl prodej v sudech, ale narostl podíl prodejů piva v lahvích, plechovkách a PET lahvích. Ještě musím zmínit projekt Zachraň pivo, protože to byla také krásná ukázka pospolitosti pivovarů a našich pivařů.
Chodí lidé opět do restaurací a hospod na čepované pivo, nebo zůstávají doma s lahváči?
My, Češi, budeme chodit na čepované pivo vždycky, já v to věřím. Vidíme to i na číslech. Jakmile byla možnost vrátit se do hospod, stalo se. Pít pivo je totiž pro nás společenská událost a jasně, čepované je prostě čepované. Na to já nedám dopustit.
Po koronaviru nastoupila další krize – finanční. Kvůli razantní inflaci zdražuje prakticky všechno. Jak se s tím domácí pivovary vyrovnávají?
Pravda je, že pivovary si moc oddychu neužily. Nyní mají většinou ještě nasmlouvané dodávky a zafixované ceny. Počítat ale bude muset už úplně každý, v příštím roce ještě více. Nyní je ale pro nás nejdůležitější, abychom měli dostatek surovin, tedy sladu a chmele a abychom měli elektřinu a plyn, který pro výrobu piva potřebujeme.
Nedávno jste oznámili, že usilujete o to, aby byla česká pivní kultura zapsána na světový seznam UNESCO. Co si od toho slibujete?
Kamkoliv do ciziny přijedu, české pivo je zmíněno v první nebo druhé větě. Zaslouží si mít celosvětové uznání. Ale pozor. Není to jen o pivu, je to o tradici výroby českého ležáku, o umu českých sládků, o kvalitě surovin, o setkávání v hospodách, o stylu čepování piva, o mistrech výčepních. Přihláška bude velmi, velmi dlouhá, máme se čím chlubit.
Je tedy o české pivo v zahraničí stále zájem?
Velký, na export jde čtvrtina toho, co vyrobíme. Tedy zhruba pět milionů hektolitrů. Pověstná kvalita českého piva je v zahraničí známa a vývoz nám roste každý rok. Máme i poptávky z dalekých teritorií. Hodně nám pomáhá spolupráce s ministerstvem zemědělství a ministerstvem zahraničních věcí.
Objevují se v poslední době nějaké nové pivní trendy, například nové chutě, kterým dávají Češi přednost?
My jsme země českého ležáku. To se nezmění. Ale je vidět veliký apetit k novým věcem a ochutnávání různých pivních stylů a speciálů. Jsem za to strašně ráda. Ale nejvíce mě těší, že velké pivovary spolupracují s minipivovary. Své místo na trhu si našel každý a jde teď hlavně o to, abychom je zásobovaly novinkami. Určitě bych chtěla pozvat všechny pivaře na Dny českého piva, které se letos budou konat od 14. září.
Jakému pivu dáváte přednost vy, které vám chutná?
Ještě před covidem bych řekla, že ležák a nic jiného, než ležák. Proto beru každou překážku jako motivaci. Nemohla jsem do hospody, ale mám spoustu kamarádů z řad hospodských. Takže jsem je podporovala nákupem všech možných i nemožných piv.
Tím jsem si objevila novou dimenzi, svět rozmanitosti. Baví mě zkoušet opravdu všechno, od kyselých piv a lambiků přes styly IPA, APA, pšeničná piva až po stouty a portery. Fakt všechno. A to doporučuji všem, i vašim čtenářům – samozřejmě přiměřeně.
Chybí informace o tom,kolik pivovarů u nás zůstalo v českých rukou…..Dále snad ani netřeba pokračovat…..
Já pivo nesnáším! Tak je mě to jedno….