Skutečných zarytých kverulantů je přitom podle mě menšina. Nakonec si roušku či šátek přece jen nasadí, když jdou do obchodu. Většina odpíračů jsou v podstatě pochybovači, a na to snad ještě právo mají. Nebo i to je virologicky nebezpečné a budou označkováni cejchem dezinformátora? Také nechtějí být nemocní, ani covidem, ani chřipkou, jen v nich vládní postavy nevyvolávají důvěru. Tato nedůvěra má svá opodstatnění.
V hospodě se pohybují desítky hostů. Když se ale tedy zavřely hospody a restaurace, s odůvodněním, že je třeba razantně omezit sociální kontakty, proč nejsou uzavřeny i hobby řetězce typu Hornbach, OBI, Baumax a nábytkářské obchody jako je IKEA? Představují mumraj tisíců lidí.
Zastánci zavřených hospod a barů a otevřených řetězců namítají, že v barech se lidé k sobě tulí, prskají na sebe do rána, a v hobby řetězci jsou na distanc a jen hodinu, maximálně půl odpoledne. Možná.
Tak jako tak je ale hobby řetězec mraveništěm, a pokud na jedné straně mluvíme o nutnosti zásadně omezit sociální kontakty, nejlépe co nejméně vycházet ven, tak asi pak už nemá velký význam posuzovat intenzitu a těsnost sociálních kontaktu na tom kterém typu místa setkávání. To je už stejně podivné, jako třeba úvahy o tom, že se zakáže pohřbívání pacientů s covidem do země.
Říkají politici, že tentokrát nezavřeli ekonomiku, a ještě k tomu používají pro mnoho z nás nesrozumitelný anglický výraz. Lockdown. Proč to pokrytectví. Ekonomika de facto zavřená už je, tak si to řekněme na rovinu. A že jedou průmyslové podniky? Jak dlouho ještě… Ekonomiku vždy táhla spotřeba, a ta je bezprecedentně podvázaná. Páteří obratu jsou malé a střední firmy, služby, gastro… A s těmi je teď ámen.
Papírový vrchní velitel
Úplnou korunu, ovšem nikoliv státotvornou, ale z černého krepového papíru, tomu všemu dává prezident Miloš Zeman. Proč raději nemlčí. Celkové atmosféře by tím prospěl nejvíce. Národu řekne, ať zkrachují neschopní.
Za situace, kdy krach není o schopnosti či neschopnosti jednotlivce, ale o brutálním zásahu vyšší moci? Kdo anebo co a z jaké dálky to našeptává tomu starému pánovi na Hradě a s jakým záměrem? Komu prospívá ještě více rozeštvávat lidi? Otázky bez odpovědí.
A pak se řadí zprávy pod sebou a vytvářejí prazvláštní obraz, panoptikum. Jedna oznamuje uzavření všeho možného, další je přepisem projevu, v němž plukovník Roman Prymula apeluje na národ, omlouvá se, a prosí, aby mu všichni pomohli zvládnout ten nápor, kdy se možná i upřímně snaží pozvednout morálku u televizních obrazovek a monitorů nastoupených vyděšených pěšáků. A pod tím je suché oznámení: Oslavy 28. října na Hradě budou.
Prezident Zeman si dupl, ukázal černou hůlkou, tak prostě budou. Budou se rozdávat metály a slavnostně řečnit. Lidí jako v Hornbachu. Prý v zájmu státotvornosti. Vskutku? Spíše naopak. Prezident by měl se svým národem držet basu, a ne se mu vysmívat, že Hrad je tak vysoko, že ani covid tam nedosáhne. Mýlí se, hradní páni. I tam dosáhne. A nejen virus…
Od prezidenta bych čekal, že třeba řekne, že v zájmu oslav republiky „držíme při sobě tím, že jsme teď od sebe“. To je mimochodem heslo, které má na dveřích nadnárodní McDonald, a chová se tak státotvorněji, než Hrad.
Od prezidenta bych čekal, že právě on poprosí o lidi o součinnost, že se je bude snažit uklidnit, že využije svého postavení k tomu, aby v této zemi bylo mobilizováno vše, co je třeba, a až to skončí, aby se znovu rozběhla kola ekonomiky. Právě od prezidenta bych čekal, že bude mobilizovat. Vždyť je přece i vrchní velitel. Alespoň tady papírově.
Proto mnozí pochybují, protože to, co platí pro národ, neplatí pro elity a některé vyvolené.
Jedním z těch, kdo si má přijít pro metál na hrad je i ministr zdravotnictví Prymula. Nemá s tím podle svého vyjádření pro rozhlas problém. Tímto postojem svým každodenním apelům národu a zákazům „hospod a zpěvu“ nasadil korunu a znevěrohodnil je on sám.
„Cítím tu symboliku,“ řekl Prymula k tomu, že by si odskočil na Hrad. Tak jen, aby pak nepřišel o čich, a neskončil sám na kyslíku ve speciální vojenské nemocnici v Těchoníně vyčleněné nyní podle všeho pro vládní elity.
Prosím vás…
Nekřičme, proto prosím alespoň na sebe, mezi sebou, třeba když má někdo, například prodavačka v obchodě s potravinami, roušku pod nosem, neboť jí sklouzla. Nechtějme ty druhé věšet na lampy jen proto, že jeden bezmezně věří v to, co produkují mocenské elity, a druhý je prostým pochybovačem.
Všichni se vlastně, ruku na srdce, bojíme: O život, o zdraví, o blízké, o svou živnost, o svou osobní ekonomiku. Strach je to, co je nám teď společné. Všichni toužíme mít v něčem oporu, ať už je to víra nebo kritický postoj, a všichni chceme „lék“ na ten svůj strach, na frustraci z něj. Výhled. Někdo ale bohužel světlo na konci nachází v tom, že je agresivní na ty druhé, na ty „sabotéry z tábora na druhé straně…“
Neosočujme se v internetových diskusích. Ono totiž brát situaci vážně a přitom pochybovat, je přece normální. Obzvláště, když opatření jsou tak okatě nevyvážená a když ti, kteří mají jít morálním vzorem, kážou vodu a pijí víno.
POZN. RED.: Tento článek není reakcí na vystoupení prezidenta Zemana, vznikl ještě před jeho pátečním projevem v televizi.
