Celkový finanční zůstatek na účtech samospráv, včetně jejich příspěvkových organizací, převýšil loni o rekordních více než 271 miliard korun jejich souhrnný dluh. Tato částka v posledním desetiletí bez ustání narůstá.
V roce 2013 činila pouze necelých osmnáct miliard korun. Zatímco zůstatek na daných účtech narostl mezi lety 2013 a 2021 přibližně 2,6krát, ze zhruba 139 na bezmála 368 miliard, dluh poklesl, a to z necelých 122 miliard na loňských zhruba 96 miliard.
Dluh se sice po jeho markantním snížení v letech 2013 až 2017 začal od roku 2018 opět navyšovat, avšak jen velmi pozvolným tempem, takže celková zadluženost v poměru k objemu disponibilních prostředků citelně klesá.
A to právě i díky vývoji v loňském roce, kdy dynamika růstu celkových příjmů krajů a obcí několikanásobně převýšila růst jejich výdajů. Hospodaření těchto samosprávních celků tak bylo lepší nejen než v pandemickém roce 2020, ale dokonce i než v předpandemickém roce 2019.
Nepotvrdily se tak obavy, že takzvané zrušení superhrubé mzdy, jež je platné od začátku roku 2021, negativně dolehne také na hospodaření krajů a obcí. Negativně tak ovlivnilo a ovlivňuje pouze hospodaření ústřední vlády, tedy státního rozpočtu. Kraje a obce totiž loni těžily z navýšení jejich podílu na celostátním hrubém výnosu daní dle zákona o rozpočtovém určení daní.
I když se tedy hospodaření státního rozpočtu dále zhoršilo a vykázalo historicky nejhorší úroveň svého deficitu, takřka 420 miliard korun, obce a kraje své hospodaření naopak významně konsolidovaly. Souhrnný přebytek samosprávných celků loni činil více než 41 miliard, takže byl takřka trojnásobný v porovnání s rokem 2020, kdy vykázal úroveň čtrnácti miliard korun.
Kraje i obce loni vykázaly historicky nejvyšší úroveň zůstatku na svých účtech. V případě krajů šlo bezmála o 42 miliard korun, v případě obcí o více než 262 miliard. Samosprávné celky tedy opatrnostně hromadily úspory ještě v době, kdy byly úrokové sazby úvěrů poměrně nízko.
Promarnily tedy vhodný čas k realizaci investic, zatímco nyní jim rekordní úspory požírá inflace, jež je nejvýraznější od roku 1993. Toto jednání se týká zejména obcí, v menší míře krajů. Ač je tedy nepochybně pozitivní, že samosprávné celky rychle překonaly otřes rok 2020, děje se tak za cenu až přílišné kumulace úspor.
Inflace je přitom, jak známo, výhodná pro dlužníky a nevýhodná pro střadatele, jimiž kraje a obce nyní v rekordní míře (převážně) jsou. Jejich finanční prostředky, které skrze navýšené investice mohly postupně vést ke zvýšení životní úrovně příslušného obyvatelstva, tak končí bez užitku „požrány“ inflací.
Vyvstává tak palčivá otázka, zda přílišná opatrnost, ba až „škudlivost“, není rovněž v určitém ohledu v rozporu se zásadami péče řádného hospodáře.
Autor je hlavní ekonom Trinity Bank
(Redakčně upraveno)
Ilustrační foto: Depositphotos.com
