Příkladem je i Česká národní banka (ČNB). Ta v letech 2013 až 2017 vytvářela nové biliony korun, aby lidem uměle zdražila ledničky, auta i byty. Historicky nepříliš opodstatněně se totiž bála deflace. V obavě z deflace – tedy třeba i z poklesu cenové hladiny meziročně třeba i jen o 0,2 procenta – tak zadělala na inflaci, jež nyní může dosáhnout třeba i dvaceti procent.
Nyní se ČNB snaží s velkou vervou alespoň přibrzdit inflační kolotoč, jejž po léta pomáhala roztáčet. Končící guvernér banky Jiří Rusnok bude dnes naposled předsedat jednání bankovní rady. Bude věru historické. A nejen proto, že končí jedna éra, éra „rusnokovské“ centrální banky. Základní úroková sazba ČNB už totiž dnes může vzrůst ze současných 5,75 procenta až na úroveň sedmi procent.
Zvýšila-li ČNB dnes základní úrok až na sedm procent, vrátíme se do jara 1999. To byl rok, kdy průměrná sazba hypoték postupně klesala, ale i tak vykázala úroveň 10,3 procenta. Dnes mezi bankami v ČR panuje ostřejší konkurence, ale i tak nelze v takovém případě letos nebo příští rok vyloučit hypotéky průměrně až za deset procent.
Lidé se však i teď, při zdražujících hypotékách, stále často ptají, zda si mají vzít hypotéku a pořídit vlastní nemovitost, v níž spatřují pojistku proti tak rapidní inflaci. Hypotéku nyní spíše nebrat. Bude totiž levněji. Ale ne hned. Nejdříve totiž hypotéky zdraží, třeba až na oněch deset procent. Podívejme se, co říkají světové dluhopisové trhy.
Inflační očekávání dramaticky klesají. Pro léta 2027 až 2032 počítají dluhopisové trhy v USA či Německu s inflací na úrovni kolem dvou procent – a vsází na to své peníze. Podobný vývoj lze čekat i v Česku. Jak to? Nejlepším lékem na inflaci totiž je, jak známo, inflace. Prudké zdražování destruuje poptávku, neboť nahlodává kupní sílu lidí i firem a vhání mezi ně finanční tíseň stran budoucnosti.
Bude destruovat nejen poptávku po zboží, pracovní síle, ale také po nemovitostech. Poptávka po nemovitostech je navíc zvláště citlivá – citlivější, než poptávka po spotřebním zboží – právě na vysoké úrokové sazby.
Navíc není pravda, že nemovitosti jsou pojistkou proti stagflaci, která nás čeká v příštích zhruba dvou letech. Proti ní lépe ochrání akcie těžařů zlata, plynu nebo kovů, akcie maloobchodních řetězců či farmaceutických firem, termínové kontrakty na suroviny, již zmíněné spekulativní investice do potravin, nebo švýcarský frank a kanadský či australský dolar.
Takže nemovitosti v Česku v příštích letech by nemusely ani nijak dramaticky zdražovat. A v roce 2025 už velmi pravděpodobně budou hypotéky výrazně levnější, než dnes. A také levnější, než jaké budou příští rok. Kolotoč se totiž nakonec zastavit podaří. Zřejmě za cenu citelného růstu nezaměstnanosti v Česku.
Autor je hlavní ekonom Trinity Bank a člen Národní ekonomické rady vlády (NERV)
(Redakčně upraveno)
