Přesto se zdá, že větší hrozbou než transatlantické napětí je potenciální celní válka mezi Evropskou unií a Čínou. Bílý dům již potvrdil, že cla na čínské zboží vzrostla až na 145 procent. Kam jinam by tedy mělo čínské zboží směřovat, než právě na evropský trh?
Vztahy mezi Evropskou unií a Čínou se ocitají na nejzásadnějším rozcestí za poslední dekádu. Diplomatická rétorika sice zůstává zachována, avšak pod povrchem probíhá systematické přetahování o pravidla globálního obchodu, vliv v technologických odvětvích a kontrolu nad strategickými surovinami.
Obchodní válka mezi EU a Čínou již má konkrétní téma – elektromobily. V říjnu 2024 Brusel oznámil zavedení dodatečných cel na čínské elektromobily až do výše 38,1 procenta, což vyvolalo ostrou reakci Pekingu.
V roce 2023 Čína představovala devět procent vývozu zboží z EU a zároveň 20 procent jejího dovozu. Celkový objem obchodní výměny dosáhl přibližně 856 miliard eur. Prostor pro vzájemné zásahy do obchodních toků tedy rozhodně existuje. Evropa navíc stojí před složitým rozhodnutím – buďto prohlubovat spolupráci s USA, nebo budovat výraznější partnerství s Čínou.
EU je však vůči Číně značně zranitelná, především kvůli své závislosti na dovozu vzácných zemin a kritických nerostných surovin. Čína již pozastavila vývoz svých nerostných zdrojů, tamní producenti se musejí vypořádat s nový pravidly týkajícími se povolení k jejich vývozu.
Až 98 procent vzácných zemin dovážených do EU pochází právě z Číny, bez nichž je prakticky nemožné naplnit cíle dekarbonizace průmyslu či realizaci Zelené dohody (Green Dealu, pozn. red.). Navíc se až 70 procent světové rafinace těchto materiálů odehrává na čínském území.
Vzhledem k asymetrické povaze potenciálního konfliktu může Čína sáhnout k omezení vývozu surovin i bez přímého porušení obchodních dohod – například prostřednictvím administrativních průtahů či zpřísnění vývozních licencí.
Potenciální obchodní válka mezi EU a Čínou tak představuje komplexní střet, jehož kořeny sahají mnohem hlouběji než jen ke clům na elektromobily. Jde o strategickou soutěž o kontrolu nad klíčovými zdroji budoucnosti.
Vzácné zeminy a kritické nerosty se stávají nejen předmětem, ale i nástrojem geopolitického tlaku. Evropská unie proto musí každý krok ve své reakci na příliv čínského zboží pečlivě zvážit – vědoma si možných dlouhodobých dopadů.
Autor je hlavní ekonom společnosti Argos Capital
(Redakčně upraveno)
