Mohli bychom probrat energetický mix České republiky. Stále máme zhruba 40 procent zdrojů alokovaných v uhlí. Produkci bychom měli postupně ukončovat. Myslíte, že bude potřeba uhelné elektrárny nahrazovat plynovými, nebo jsou i další možnosti?

Na přechodnou dobu deseti či dvaceti let se plynovým elektrárnám zcela jistě nevyhneme.

Vybudovat obnovitelné zdroje, kapacity pro případnou akumulaci elektřiny, nebo nové jaderné bloky bude trvat léta.

Nevýhoda uhlí je nasnadě, tvoří velké množství emisí. Podle toho, jak se to počítá, jde zhruba o trojnásobek toho, co vyprodukuje plynová elektrárna. Vůči obnovitelným zdrojům je ale uhlí stabilním zdrojem. Jaké jsou další výhody a nevýhody?
Jednou z výhod je, že zatím máme domácí zásoby. Uhlí je, kromě vodních elektráren, jediným primárním zdrojem, kterého máme na našem území zatím ještě nějaké těžitelné zásoby. A může být použito pro různé účely, nejenom pro výrobu elektřiny, jde například o centrální zásobování teplem či využití v chemickém průmyslu. Takže o uhlí je třeba uvažovat komplexněji.
Zmínil jste emise skleníkových plynů. Tam je nejen nevýhoda vlivu na klima a na životní prostředí, ale je tam navíc stále rostoucí cenové znevýhodnění elektřiny z uhelných elektráren. Můžeme říct, že na jednu megawatthodinu potřebujeme jednu emisní povolenku.
Pokud ale emisní povolenka stojí 50 až 90 euro, dnes spíše 50, tak si dokážeme představit, že za nějakou dobu budou uhelné elektrárny ekonomicky přinejmenším na nule. A každý vlastník velmi lpí na tom, aby měl z provozu energetického zdroje nějaké výnosy a zisk. Uhelné elektrárny směřují vzhledem k ceně povolenky k tomu, že přestanou být ekonomicky rentabilní.

PSALI JSME:
„O naší energetické soběstačnosti se rozhoduje právě teď,“ říká Pavel Tykač

Některé země nad tím uvažovaly dopředu a domluvily si možnost takzvaných kapacitních plateb. Česká republika to v době, kdy to bylo možné, neudělala. Dovedete si představit, co by se v českém energetickém mixu stalo, kdybychom najednou vypnuli soukromé uhelné elektrárny, protože by výroba elektřiny nedávala ekonomický smysl?
Spoléhám se na to, že vláda najde mechanismus, jak uhelné elektrárny, které provozuje ČEZ, udržet v provozu. U elektráren, jež provozují soukromí vlastníci, jde o jiný model. Na druhou stranu, když jsem se dívala na instalované výkony, tak bychom to měli přežít.

Co by se, čistě teoreticky, stalo s naší přenosovou soustavou, kdyby najednou 40 procent výroby (elektřiny) zmizelo?
Pokud už bychom neměli nastavenou rezervu v plynových elektrárnách, museli bychom elektřinu dovážet. Jinou cestu než s dlouhodobými a dobře ošetřenými smlouvami nevidím. Šlo by ale o elektřinu pro základní zatížení, ale také pro vyrovnávání odchylek čili pro systémové služby. A to není levná záležitost. Nejdražší elektřina je ta, kterou si nevyrobíte doma.

A nebyl by to problém, pokud jde o stabilitu sítě?
Jsem optimistou. Po následujících pět až deset let je pořád odkud dovážet.

PSALI JSME:
Češi mají skoro nejdražší elektřinu v EU, přestože Česko patří k jejím největším vývozcům

U plynových elektráren jde na jednu megawatthodinu třeba zhruba třetina emisní povolenky. Zaznamenal jsem ale informaci, že to je spíše o tom, jak emise počítáme. Kdybychom vzali do úvahy i samotnou těžbu plynu, dostali bychom se ve výsledku na stejnou emisní hladinu, jako v případě uhlí. Vlastně počítáme pouze přímé spalování v elektrárně.
Ano, tak to je. Vedou se velmi ohnivé diskuze a o tom, kolik metanu vlastně unikne do atmosféry při těžbě. A právě plynu metany jsou asi čtyřikrát účinnějším skleníkovým plynem než oxid uhličitý.
Tím pádem je potřeba s touto složkou životního cyklu plynové elektrárny také počítat. Nepanuje však shoda na tom, kolik je toho takzvaného CO₂ ekvivalentu na jednu vyrobenou megawatthodinu v plynové elektrárně.

Není to právě tím, že si vymýšlíme pravidla, jak chceme dosáhnout uhlíkové neutrality, ale když se nad tím zamyslíme více do hloubky, tak uvedená pravidla nedávají smysl? Musíme těžbu plynu brát v potaz. Nemůžeme dělat, že plyn není spojen s žádnými emisemi při těžbě nebo transferu.
Velmi podobné je to s výrobou fotovoltaických panelů. Když k nám na obrovských lodích dorazí v kontejnerech z Číny, jde už o čisté zdroje. Co se ale děje předtím, možná úmyslně, možná z lenosti vytěsňujeme.
Kdybychom totiž viděli, jak se těží suroviny potřebné pro výrobu fotovoltaických panelů a z jakých energetických zdrojů se pořizuje elektřina na jejich výrobu či kolik emisí vyprodukují velké kontejnerové lodě, tak bychom asi přehodnotili, jestli jsou čistým zdrojem.

PSALI JSME:
Cena za uhlíkovou neutralitu? Přes 60 tisíc korun ročně na každého

Podobně hovoří i pan profesor Smil o větrných elektrárnách. Říká, že když elektrárna stojí, tak je v zásadě bezemisní. Než ji ale postavíme, spotřebujeme velké množství cementu a betonu a při jejich výrobě se produkuje obrovské množství emisí.
Ano, je to buď neznalost, lenost přemýšlet, pokrytectví, anebo všechno dohromady. Pan profesor Smil je, řekla bych, ve světě jedním z nejuznávanějších Čechů. K nám do Česka ale začíná pronikat až zpětně. Až nyní se začíná dostávat do povědomí české laické i odborné veřejnosti.

Dokázal bych pochopit, kdybychom v rámci akademické půdy filozofovali nad tím, jak snižovat emise a jaký mix by byl optimální. Ale ve chvíli, kdy investujeme obrovské množství prostředků a má to opravdu zásadní dopady na život lidí i firem, tak bych očekával, že transformace bude promyšlená. Myslím, že falše je až moc.
Pojďme také vzít na vědomí druhý aspekt energetické transformace. Evropa se stává čím dál závislejší na dovozu primárních energetických zdrojů. To jsou ty, které produkují nejvíce emisí.
Myslím si, že bychom měli přemýšlet i o tom, že pod rouškou libého cíle snižování skleníkových plynů se také skrývá velmi pragmatická úvaha. Potřebujeme se zbavit závislosti na všech nepřátelských režimech, které spravují země, odkud dovážíme zejména ropu a plyn.
V 70. letech jsme zažili ropné šoky. Uvažovalo se, jak se postupně zbavovat závislosti na ropě. Dokonce se v některých lokalitách otevírala i evropská těžba. Měli bychom lidem říkat, že jde také o to, abychom se zbavovali závislosti na režimech, které se k nám chovají nepřátelsky.

PSALI JSME:
„Otázka, zda mít znovu uhlí, nebo něco jiného, je zcela legitimní,“ říká expert

Myslím, že drtivá většina lidí pochopila, že jsme se odstřihli od ruského plynu, přestože byl levnější. Ale maskovat to do roušky zelené ideologie s sebou nese trhliny. Přijde mi, že je to falešné a nefér.

A také nešikovné, protože lidé nejsou hloupí. Trhliny v argumentaci velmi dobře vidí, na druhou stranu k tomu mám dvě poznámky. Poznámka první: Myšlenka omezení spotřeby fosilních paliv v Evropě se začala objevovat někdy na přelomu tisíciletí. Jakmile ji Evropa začala artikulovat, tak se začaly také objevovat hybridní šťouchance ze strany Ruska, kterému se to hrubě nelíbilo.
Nastalo to už v roce 2008, kdy se začalo pracovat s transfery plynu přes Ukrajinu a s tím, že se tam různě přitahovaly kohouty. Hodně se mluvilo o tom, že Ukrajinci plyn kradou, což byla jistě částečně pravda, ale nebyl to ten hlavní důvod. Hlavním důvodem podle mého názoru bylo, že Kreml artikulovanou strategií jít od plynu a ropy zneklidněl.
Ale stalo se to, co v Evropě vídáme několik set let – tendence spojenectví Německa a Ruska. Tenze, která vznikla okolo strategie omezování spotřeby fosilních paliv, najednou zmizela, protože Německo se rozhodlo, že jeho energetická strategie bude postavená na plynu.

Autor je spolupracovník redakce. Další jeho rozhovory se zajímavými osobnostmi najdete na Offline Štěpána Křečka
(Redakčně upraveno)

PSALI JSME:
„Jádro má to nejlepší před sebou,“ říká Dana Drábová