Mezi zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy (ÚV a OV) spadají dětské domovy, výchovné a diagnostické ústavy. Celkem 59 z nich vykonává nějakou formou činnost základní školy.
Vzdělávání v těchto školách, kam v současné době chodí 1 729 žáků, s sebou nese řadu nástrah, včetně rizikového chování, často minimální motivace dětí a jejich časté fluktuace. Přesto si školy podle zprávy České školní inspekce nevedou vůbec špatně.
Při zohledňování individuálních potřeb žáků dosáhly tyto školy ve srovnání se všemi základními školami lepšího hodnocení. Učitelé zde častěji pracují s žáky celého spektra potřeb a vhodně je podle jejich schopností podporují.
Lépe také školy při zařízeních ÚV a OV soustavně získávají informace o posunech výsledků každého žáka a vyhodnocují jeho úspěšnost v průběhu, při ukončování vzdělávání i v jeho následné profesní dráze.
Hůře naopak tyto školy dopadly v práci pedagogů na vlastním profesním rozvoji a v usilování o optimální materiální podmínky vzdělávání.
Odborná kvalifikace je zde nižší (78 %) než na ostatních základních školách (90 %). Důvody jsou nasnadě – jde o náročnou práci, která s sebou často přináší frustraci z nedostatečných výsledků činnosti a která se zároveň těší velmi malé společenské prestiži.
V ČR nyní existuje také 32 zařízení se střední školou, v nichž se vzdělává 757 žáků. Ve většině jde o dvouleté a tříleté obory poskytující výuční list. Nabídka oborů je velmi omezená a často neodpovídá potřebám trhu ani zájmům dětí.
Případnému rozšiřování i za obzor technických a pomocných profesí ale brání nízké počty žáků a jejich fluktuace i omezené kapacity škol. Další více než tři tisícovky dětí z dětských domovů a diagnostických ústavů se vzdělávají ve školách mimo tato zařízení. Umístit ale tyto děti úspěšně do škol není vůbec jednoduché.
Školy se často brání zařazení těchto dětí – nejčastěji z důvodů poruch chování nebo učení, jejich nepravidelné školní docházky v minulosti, případně nedostatečných vlastních kapacit.
Spousta dětí se neobejde bez podpory při školní přípravě, ve formě doučování či konzultací s psychologem či speciálním pedagogem ji proto nabízejí tři čtvrtiny všech zařízení. Ukazuje se tak, že větší překážkou je neochota dětí se učit a připravovat se. Ve dvou pětinách zařízení je takových dětí více než polovina nebo téměř všechny.
Nedostatek personálních kapacit, a to jak těch interních, tak i externích pro pravidelné či nárazové zajištění doučování, bere zařízením ÚV a OV možnost intenzivněji se věnovat dětem s nízkou motivací ke vzdělávání.
Úkolem zařízení není jen zajištění péče o svěřené děti, ale také jejich příprava na samostatný život. Děti se učí zapojit do chodu domácnosti (příprava jídel, úklid, drobné opravy, pozn. aut.), poradit si v administrativních záležitostech (vyřizování dokumentů, orientace v zákonných povinnostech) i rozvíjet finanční gramotnost.
Šetření ukázalo, jak moc se od sebe v tomto ohledu jednotlivé druhy zařízení liší. U více než poloviny dětí deklarovalo nedostatek zájmu o tyto znalosti a schopnosti 36 procent dětských domovů, 58 procent dětských domovů se školou, ale 79 procent výchovných ústavů.
Zatímco s materiálním vybavením jsou zařízení v naprosté většině spokojena, pálí je zejména nedostatečné personální kapacity (psychologové, terapeuti, adiktologové atd.) a musejí improvizovat a sahat ke krizovým řešením.
Důvodem není jen náročnost práce, ale zařízení v personální otázce narážejí na rozpočtové limity i nedostatek kvalifikovaných odborníků v regionu. Někde to řeší najímáním specialistů na částečný úvazek či dočasnou spolupráci, ale v necelé polovině se práce rozděluje mezi dostupné pracovníky i za cenu jejich přetížení.
Zlepšení celkové situace musí začít právě zde – při zvyšování atraktivity práce v těchto školách, a to jak finančně, tak profesně. Bez stabilního a kvalifikovaného personálu školy nemohou zajistit péči o děti, které se často potýkají s hluboce zakořeněnými problémy, které jdou daleko za hranici výuky.
