Druhým důvodem je pozastavení dodávek ruského plynu do Polska a Bulharska, které zvyšuje obavy i ostatních evropských států. Zvýšená nejistota pomohla americkému dolaru k dalšímu posílení. Proti euru během týdne získal dalších zhruba 2,5 procenta, když se v pátek obchodoval poblíž 1,053 USD/EUR. Takto silný byl dolar naposledy v roce 2016.
Americké měně pomáhají i sázky investorů na výrazné utahování měnové politiky Fedu (americká centrální banka, pozn. red.) v následujících měsících v důsledku výrazné inflace. Výnos na desetiletém americkém dluhopisu se již nyní pohybuje mírně pod třemi procenty, kde byl naposledy v roce 2018.
Cena ropy Brent na začátku týdne, kdy se objevily zprávy o možném zpřísnění covidových restrikcí v Číně, klesla ke sto dolarům za barel, s informacemi o přerušení dodávek plynu do Ruska se však vrátila k 110 USD/barel. Samotná cena zemního plynu se na evropském spotovém trhu držela kolem 100 EUR/MWh.
Z hlediska makroekonomických dat byla tento týden sledována především ta o vývoji spotřebitelských cen a hrubého domácího produktu (HDP). První odhad německé inflace za duben ukázal na její další akceleraci. Meziroční růst spotřebitelských cen v harmonizovaném vyjádření zrychlil ze 7,6 na 7,8 procenta, zatímco se čekala stagnace na březnové úrovni.
Stejné očekávání analytici měli i v případě celoevropské inflace, zde se však naplnilo, když meziroční růst spotřebitelských cen stagnoval na úrovni 7,5 procenta. Ve středoevropském regionu pak výrazně překvapila polská inflace, která zrychlila z 11,0 na 12,3 procenta, čekalo se přitom 11,4 procenta. Data o vývoji ekonomické aktivity v prvním čtvrtletí byla vesměs horší, než se čekalo.
V případě americké ekonomiky byl očekáván mezičtvrtletní růst HDP o jedno procento anualizovaně, ve skutečnosti však došlo k poklesu o 1,4 procenta. Mírně za odhady zaostaly i ekonomiky Francie a Španělska, zatímco ta německá a italská se vyvíjely v souladu s očekáváními. Pro čtyři největší evropské ekonomiky však shodně platí, že jejich výkon byl v prvním čtvrtletí relativně slabý.
Česká ekonomika si vedla o něco lépe, když vzrostla mezičtvrtletně o 0,7 procenta a mírně překonala očekávání trhu. Zveřejněna v tomto týdnu byla i řada indikátorů ekonomického sentimentu. Zatímco důvěra v podnikatelském sektoru zaznamenala nárůst, u spotřebitelů došlo dalšímu zhoršení a jejich důvěra je nejnižší za posledních několik let.
Výprodejní tlak rizikovějších aktiv se nevyhnul ani české koruně. Ta během týdne oslabila asi o jedno procento na dnešních zhruba 24,58 CZK/EUR. Tuzemské měně nepomohly ani komentáře centrálních bankéřů, kteří před započetím mediální karantény vyjadřovali své pohledy na další vývoj úrokových sazeb.
Komentáře to však byly dosti rozdílné a indikují, že diskuze na zasedání bankovní rady příští týden ve čtvrtek může být hodně živá. Zatímco Tomáš Holub by úrokové sazby zvyšoval alespoň o půl procentního bodu, viceguvernér Mora si dokáže představit i jejich stabilitu.
Druhý z viceguvernérů Tomáš Nidetzký očekává zvýšení úrokových sazeb v rozmezí čtvrt až půl procentního bodu, v souladu s tím guvernér Rusnok již dříve uvedl, že předpokládá pouze „kosmetické“ zvýšení sazeb. Vyšší názorová rozpolcenost v bankovní radě jen dokresluje dilema měnové politiky v prostředí stagflačního vývoje ekonomiky.
My čekáme, že Česká národní banka příští týden ve čtvrtek zvýší repo sazbu o půl procentního bodu na 5,5 procenta. Zhruba stejné očekávání mají i investoři na finančním trhu.
V předstihu před tuzemskou centrální bankou zasedala tento týden ta maďarská. V souladu s očekáváními zvýšila základní úrokovou sazbu o celý jeden procentní bod. Maďarskému forintu to však nepomohlo a stejně jako polský zlotý v průběhu týdne oslaboval.
Autor je ekonom Komerční banky
(Redakčně upraveno)
