V popisu morové epidemie v evropském středověku jsou analogie, i když jsme v jiném čase a čelíme jiné nemoci. Na onemocnění COVID-19 také není zatím léku a také se na něj v Itálii a dalších rozvinutých zemích předčasně umírá, na dnešní poměry hojně. Státy se zavírají.
Zdroj: Wikipedia.org
Encyklopedie zmiňuje i to, že někteří své domy zazdili preventivně, jako třeba v Maroku jistý Íbn Abú Madján, jenž tak morovou ránu přežil. Lze si jen domyslet, že to musel být pořádný dům s vlastním zdrojem vody a zásobami trvanlivých potravin alespoň na rok.
Podle autorů encyklopedie si obce výhody izolace uvědomily, a tak roku 1374 zakázaly Benátky cestovatelům a mořeplavcům s podezřením na nákazu morem vstup do města. Ve francouzském Marseille roku 1383 zadržovali po čtyřicet dní v karanténě lodě, na nichž se vyskytl mor. Jenže přenašeči nákazy, blechy žijící na krysách, se samozřejmě pohybovaly volně. To, že přenášely zhoubné bakterie, se tedy nevědělo.
Útěky nákazu šířily dál
Nákaza tzv. černého moru ve středověku přišla do Evropy ze západní Asie, kam ji nejspíš zatáhli čínští obchodníci. První zprávy o vypuknutí moru ve středověku pocházejí z Číny z počátku roku 1330, kde byla jako první zasažena provincie Chu-pej ve střední Číně, odkud se rozšířil do dalších provincií. Odtud se vojenskými přesuny, např. výbojných Mongolů, a cestami kupců po karavanních stezkách šířil mor dále na západ.
V roce 1347 se Benátčané (kteří tehdy bojovali proti Janovanům a obléhali jejich přístav Kaffa na pobřeží Krymu – pozn. red.) nakazili od svých spojenců, krymských Tatarů. Ti své nakažené mrtvé stříleli z katapultů do měst, jež dobývali. V podstatě to byla jedna z prvních biologických zbraní.
Nakažení Janované záhy uprchli z Krymu se svou obchodní flotilou do sicilské Messiny a do Janova. I když je obyvatelé Messiny vyhnali, sami zanedlouho začali utíkat do jiných měst. Nákazu do města zavlekli lidé, kteří rabovali opuštěné lodě Janovanů… Tím se podle historiků nákaza roznesla ještě dál.
Už rok poté se černá smrt dostala do Paříže a pak se zásilkou francouzského vína do přístavů jihozápadní Anglie. Londýn byl zasažen v roce 1349. Epidemie černého moru v Evropě kulminovala v roce 1352. Postihovala všechny – lidi ve městech i na venkově, chudé i bohaté.
Někdo se modlil, jiný hýřil
„Někteří lidé se shlukovali do asketických skupin žijících v ústraní, jiní holdovali zhýralému životu. Zdraví opouštěli nemocné, rodiče utíkali od dětí. Úrodu nikdo nesklízel, nikdo se nestaral o dobytek. Vesnice zůstávaly opuštěné,“ shrnuje encyklopedie.
Města vydávala výnosy a nařízení omezující obchod se zasaženými regiony, jenže jak se nakazili správci, už nebylo nikoho, kdo by nařízení kontroloval a vymáhal. Soudy nesoudily.
Morová rána způsobila skutečnou genocidu. Odhaduje se, že v Evropě zemřela třetina tehdejší populace, v Benátkách pak tři čtvrtiny. Jistá analogie je i v tom, že Evropa ve 13. století hospodářsky rostla a prudce rostl i počet městských obyvatel. Tak je tomu i dnes.
