K nim se přidružily i politické problémy ve Francii a Německu a obavy z dopadů výsledků amerických prezidentských voleb. Riziko zpomalení hospodářského růstu tak bude nyní nosným tématem. Diskuze se může točit i kolem 50bodového „cutu“ (snížení, pozn. red.). Ten ale současná data dle našeho názoru nevyžadují.
Spíše tak předpokládáme postupné uvolňování měnové politiky až na úroveň 2,25 procenta, tedy mírně pod neutrální sazbu (2,5 %), kam by se depozitní sazba měla dostat v dubnu. Nová prognóza z dílny ECB pravděpodobně pro příští rok přinese nižší růst hrubého domácího produktu (HDP) i inflace, jádrová inflace zůstane víceméně beze změny.
Data přicházející z reálné ekonomiky z oblasti eurozóny překvapovala od posledního jednání ECB spíše negativně. Průmyslová produkce v Německu i ve Francii v říjnu propadla (-1,0 % m/m Německo, -0,1 % Francie). Indikátory PMI ve službách se v eurozóně dostaly do fáze kontrakce, náladu nezlepšilo ani propuknutí politické krize ve Francii a vyhlídky na předčasné volby v Německu.
Na druhou stranu ale struktura hospodářského růstu eurozóny za třetí čtvrtletí potěšila. Ekonomika jako celek rostla mezikvartálně o 0,4 procenta, přičemž k výsledku přispěla především domácí poptávka, která k výsledku přidala 0,9 procentního bodu. Spotřeba domácností mezičtvrtletně rostla o 0,7 procenta, zatímco investice o dvě procenta.
Dynamika jednotkových mzdových nákladů sice zpomalila z 5,2 procenta ve druhém čtvrtletí na 4,3 procenta ve třetím kvartále, zůstává však stále vysoká. Pro dosažení jádrové inflace na úrovni dvou procent by bylo podle nás třeba zpomalení jejich tempa růstu pod tři procenta. V tomto ohledu se tedy rizika vychylují proinflačním směrem a neospravedlňují 50bodové snížení sazeb.
Finanční trhy v tuto chvíli ve svých cenách zahrnují očekávání snížení sazeb o necelých 50 bazických bodů. Ve výhledu do října příštího roku předpokládají jejich pokles až na 1,7 procenta, tedy výrazně pod neutrální úroveň. To signalizuje, že obavy o evropský hospodářský růst jsou silné. Náš odhad zatím počítá s růstem ekonomiky eurozóny v příštím roce o jedno procento.
Předstihové indexy PMI (index nákupních manažerů) jsou sice v pásmu kontrakce, datům z reálné ekonomiky ale neodpovídají. S těmi je více konzistentní indikátor ekonomické důvěry z dílny Evropské komise. Ten se nachází pouze nepatrně pod svým historickým průměrem, kde se drží již dva roky. Jeho aktuální úroveň by v letošním roce odpovídala růstu HDP eurozóny o necelé jedno procento.
Důvěra se v posledním období zlepšuje především v oblasti maloobchodu, což podporuje náš příběh, že hlavním tahounem ekonomického růstu bude spotřeba domácností. Domácnosti v eurozóně totiž zdaleka neutratily své úspory nahromaděné od vypuknutí pandemie.
Míra úspor je nyní o více než tři procentní body vyšší, než byla v průměru v letech 2013-2019. Nadměrné úspory představují okolo osmi procent HDP. Navíc reálné mzdy v eurozóně rostou více než dvouprocentním meziročním tempem a zvyšují disponibilní důchod domácností.
Důvěra v oblasti zpracovatelského průmyslu se v nadcházejících měsících může dále horšit, nicméně vhledem k váze tohoto sektoru na hrubé přidané hodnotě a na zaměstnanosti očekáváme, že dopady na výkonnost ekonomiky eurozóny budou umírněné. Růst HDP by tak v příštím roce měl dosáhnout podle našeho odhadu jednoho procenta.
Rizikem je dopad politické krize ve Francii a Německu do podnikatelské a spotřebitelské důvěry a kroky příštího amerického prezidenta Trumpa. Ty je však nyní obtížné odhadovat.
Stejný problém bude mít ECB, a tak předpokládáme, že její nová prognóza výraznějších změn nedozná. Vyhlídky pro hospodářský růst se posunou zřejmě mírně dolů, stejně tak i pro celkovou inflaci. Jádrová inflace zůstane pravděpodobně beze změny.
Autorka je ekonomka Komerční banky
(Redakčně upraveno)
