Zveřejněná data potvrdila současnou divergenci ekonomik na obou stranách Atlantického oceánu. Euro podpořilo další zlepšení indikátorů důvěry investorů v eurozóně. Silná pak byla i únorová průmyslová výroba potvrzující, že recese se v eurozóně opravdu nekoná.
Naopak ze Spojených států jsme se v průběhu týden dočkali slabých dat z reálné ekonomiky (v podobě březnových maloobchodních tržeb, pozn. aut.), a pod očekáváním skočila vesměs i inflační data (spotřebitelských i produkčních cen).
Nicméně v rámci spotřebitelské inflace byla i v USA patrná neochota jádrové složky výrazněji klesat. Korekci dosavadních zisků v samotném závěru týdne podpořila lepší data americké průmyslové výroby za březen.
Z globálně silného eura profitovaly v tomto týdnu i středoevropské měny. Regionálním vítězem byl z pohledu celotýdenní výkonnosti polský zlotý, nejméně si naopak připsal maďarský forint. Česká koruna byla uprostřed.
I tak stojí ale její pohyb za pozornost. Postupně se totiž kurz dostal dokonce pod 23,25 CZK/EUR, což znamenalo nejsilnější hodnotu české měny od léta 2008. Samotná páteční seance byla převážně ve znamení korekce dosavadních zisků lehce zpět nad 23,30 CZK/EUR.
Tuzemský ekonomický kalendář měl přinést klíčové číslo březnové inflace. Přinesl, ale žádnou větší odezvu to nevyvolalo. Výsledek byl v naprostém souladu s tržním očekáváním. Vzhledem k předpokladům České národní banky (ČNB) byla celková inflace ale mírně vyšší; meziměsíční dynamika po sezónním očištění v celkové i jádrové složce nadále zůstává významná.
Zejména v tomto kontextu vyznělo jestřábím tónem první větší mediální vystoupení nových členů bankovní rady ČNB. J. Kubíček i J. Procházka akcentovali proinflační rizika spojená zejména s napjatým trhem práce generujícím rychlý růst mezd a uvolněnou fiskální politiku, respektive hluboké schodky státního rozpočtu jako významný zdroj emise peněz.
Ilustrační foto: Depositphotos.com
