Jde o nejvýraznější meziroční pokles cen rezidenčních nemovitostí od prvního čtvrtletí roku 2010, kdy se český nemovitostní trh ještě potýkal s dopady světové finanční krize. Eurostat v dané statistice sleduje ceny, za něž jsou transakce s obytnými nemovitostmi domácnostmi opravdu uskutečňovány. Sleduje přitom jak příslušný cenový vývoj „nemovitostí z druhé ruky“, tak i novostaveb.
Poměrně výrazný meziroční propad cen nemovitostí má na svědomí zejména nejvyšší inflace za posledních zhruba třicet let, která Česko postihla zejména loni a na přelomu roku. Loni inflace přesáhla patnáct procent, letos bude podle všeho více než desetiprocentní.
Vysoká inflace předloni a loni přiměla Českou národní banku razantně zvyšovat své úrokové sazby. Jejich růst jde ruku v ruce s růstem tržních úrokových sazeb, včetně těch na hypotékách. Úroky na hypotékách jsou nyní stále poblíž přibližně dvacetiletých maxim. Drahé hypotéky citelně oslabují poptávku po nemovitostech, což je klíčová příčina jejich zmíněného propadu.
Růst úroků například na vládních dluhopisech, který rovněž souvisí s poměrně vysokou inflací, zatraktivňuje v očích investorů právě dluhopisy. Méně prostředků pak tito investoři, včetně institucionálních, dávají do realit. Místo toho investují více do dluhopisů. I tento posun v investičních preferencích v důsledku snižuje ceny nemovitostí.
Autor je hlavní ekonom Trinity Bank
(Redakčně upraveno)
Ceny nemovitostí jsou nesmírně nadsazené. I kdyby byl pokles cen 50% tak je to stále málo. Pokud někdo věří,že 50 let starý panelákový byt 1+1 má hodnotu 3 miliony korun tak tohoto člověka upřímně lituji. Reálná cena takové bytu po započtení růstu mezd od roku 1989 ale taky mírou opotřebení 50 let starého bytu je cena takového bytu půl milionu.