Dvojí zvýšení sazeb očekáváme v příštím roce s určitostí, třetí, ač velmi pravděpodobné, bude záviset na vývoji inflace a HDP, který je spojen s řadou rizik. Zvyšování sazeb nad neutrální úroveň (2,5 %) by bylo třeba, pokud by se inflační tlaky ukázaly jako perzistentní.
To zatím nepředpokládáme. Potvrzují to i dlouhodobá inflační očekávání, která se drží poblíž inflačního cíle Fedu. S utahováním měnové politiky v USA bude pravděpodobně posilovat i americký dolar. To bude zároveň bránit výraznějšímu posilování kurzu koruny.
Americká centrální banka v listopadu oznámila, že zahájí omezování programu nákupů aktiv. Ten doposud běžel ve výši 120 miliard dolarů měsíčně a skončit by měl podle současných parametrů v polovině příštího roku.
Vzhledem k poslednímu inflačnímu vývoji a výrokům přicházejících ze samotné centrální banky předpokládáme, že Fed na středečním zasedaní začne trhy připravovat na to, že celý program kvantitativního uvolňování (QE) skončí dříve, a to v březnu 2022.
To již ve svém nedávném vystoupení naznačil šéf centrální banky Jerome Powell, který řekl, že slovo dočasná je u inflace již na čase vypustit a že centrální banka může dále urychlit ukončování programu QE, pokud to bude třeba.
Inflace ve Spojených státech totiž v listopadu vystoupala na nejvyšší úroveň za posledních téměř čtyřicet let. Cenový růst byl navíc široce rozprostřený. Ten se v některých případech sice zřejmě brzo zastaví, u jiných však může přetrvávat.
To vše naznačuje, že inflační tlaky budou ještě nějakou dobu přetrvávat, což je i důvod, proč se Fed rozhodl, že slovo „dočasná“ ve spojitosti s inflací již ze svého slovníku vypustí. Očekávání prvního zvýšení úrokových sazeb jsme tak posunuli z původního prosince na červen příštího roku.
Utahování měnových podmínek by pak podle našeho názoru mělo pokračovat na každém zasedání, kdy by Fed měl k dispozici novou prognózu (ta je projednávána vždy v měsících březen, červen, září a prosinec, pozn. aut.), a to až do té doby, než by klíčová sazba dosáhla úrovně 2,00-2,25 procenta.
Že by měla jít přes tuto úroveň, to si zatím nemyslíme. Důvodem je jednak naše inflační prognóza (v roce 2023 očekáváme inflaci v průměru na 2,5 %, v roce 2024 na 2,2 %, pozn. aut.) a jednak i vývoj dlouhodobých inflačních očekávání.
Ta se pohybují kolem 2,5 procenta a naznačují, že je zde vysoká důvěra, že Fed inflaci zkrotí a ta se vrátí k jeho cíli. Pokud by se tak nestalo, musel by Fed zvýšit sazby nad jejich neutrální úroveň (2,5 %), což ale zatím neočekáváme. Finanční trhy dokonce předpokládají, že sazby porostou pouze do úrovně 1,50-1,75 procenta.
V každém případě bude utahování měnové politiky v USA nahrávat americkému dolaru. Ten by se v první polovině příštího roku mohl obchodovat až pod hranicí 1,10 USD/EUR. Dobré zprávy pro americký dolar jsou však špatné zprávy pro českou korunu.
Ta by sice mohla benefitovat ze spekulací na další utahování měnových podmínek Českou národní bankou a již tak širokého úrokového diferenciálu, vývoj na světovém devizovém trhu jí však bude zřejmě brzdou.
Konec programu QE a rostoucí výnosy amerických dluhopisů, potažmo těch evropských, by naopak mohly pomoci dlouhému konci české výnosové křivky. Ten se právě díky nízkým zahraničním sazbám již od poloviny tohoto roku obchoduje pod úrovněmi kratších splatností.
Nicméně vývoj v USA ve spojení s oživením na eurovém trhu by měl podle nás dodat impuls i dlouhým korunovým sazbám a zmírnit tak aktuální inverzi.
Autorka je ekonomka Komerční banky
(Redakčně upraveno)
