Když Finsko v roce 2023 vstoupilo do Severoatlantické aliance, přineslo s sebou nejen moderní zbraně a zkušenou armádu, ale i symbol, který ve zbytku Evropy vyvolává rozpaky. Na vlajce finského letectva se dosud nachází modrá svastika, odkazující na první darované letadlo v roce 1918. Pro Finy jde o tradici starší než nacistické Německo, pro většinu světa však o stigmatizovaný znak spojený s Hitlerovou diktaturou a s tím spojenými zločiny.
Nový velitel vzdušných sil ve finské části Karélie Tomi Böhm proto prosazuje změnu, aby se předešlo nepříjemným situacím vůči spojencům. Tento krok ovšem otevírá otázku, zda Západ nepropadá až příliš černobílému pohledu na symbol, který má ve světových dějinách tisícileté a mnohdy pozitivní kořeny.
Historie finské svastiky
Svastika se ve finském vojenském prostředí objevila už v roce 1918, tedy více než deset let předtím, než ji převzali nacisté. Její původ sahá k daru švédského šlechtice Erica von Rosena, který nově vzniklé finské armádě věnoval letadlo. Na jeho křídle byla vyobrazena modrá svastika, kterou hrabě (později švagr Hermanna Göringa a čelný představitel švédského nacistického hnutí, pozn. red.) používal jako svůj osobní znak.
Právě tento motiv se následně stal oficiálním symbolem finského letectva. Po celá meziválečná desetiletí pak byla modrá svastika součástí emblémů vojenských letadel i vlajek jednotek. Během druhé světové války, kdy Finsko bojovalo proti Sovětskému svazu a zároveň spolupracovalo s nacistickým Německem, začal symbol působit mnohem kontroverzněji. Přesto si Finové uchovali přesvědčení, že jde o jejich vlastní tradici, nijak nesouvisející s Hitlerovým režimem.
Od roku 1945 sice svastika z trupů letadel postupně zmizela, ale na praporech a vlajkách letectva se udržela až do současnosti. Pro Finy představovala především historické pouto k počátkům nezávislé státnosti a k hrdosti na vlastní letectvo. V očích zahraničních partnerů však zůstávala problematickým dědictvím, které nešlo snadno vysvětlit bez obsáhlejšího historického exkurzu.
Současná iniciativa na odstranění svastiky
Vstup Finska do NATO v roce 2023 znamenal nejen posílení vojenské aliance na severovýchodním křídle, ale i příchod symbolu, který mohl působit nepatřičně. V prostředí, kde je hákový kříž neoddělitelně spojován s nacistickými zločiny, se finská svastika stala čím dál citlivějším tématem.
Plukovník Tomi Böhm proto otevřeně prohlásil, že by se znak měl z vlajek a oficiálních insignií finského letectva postupně odstranit. Důvod je pragmatický – vyhnout se nepříjemným situacím při společných cvičeních, operacích nebo setkáních s partnery. „Jde o krok, který zjednoduší naše fungování v rámci aliance a eliminuje zbytečné nedorozumění,“ uvedl.
Zatím nebyl stanoven konkrétní termín ani forma změny, ale očekává se, že během Böhmova funkčního období dojde k nahrazení staré vlajky novým designem. Finské letectvo tím chce vyslat signál, že respektuje historickou citlivost spojenců a zároveň nehodlá riskovat, aby jeho vlastní symbolika byla interpretována jako sympatie k nacismu.
Rozhodnutí však v samotném Finsku nevyvolává jednoznačnou odezvu. Pro část veřejnosti jde o logický krok, který odpovídá nové bezpečnostní realitě, pro jiné o zbytečné podřizování se tlaku zvenčí a opouštění vlastních tradic.
Problémy a argumenty proti setrvání symbolu
Hlavním důvodem, proč se finská svastika stala problematickou, je její vnímání na Západě. V očích většiny evropských a amerických spojenců je totiž hákový kříž neoddělitelně spjat s nacismem a s hrůzami druhé světové války. V tomto kontextu se jen málokdo pozastavuje nad tím, že finská verze symbolu má zcela odlišný původ a význam.
Pro NATO, kde Finsko dnes působí bok po boku se státy kdysi okupovanými či napadenými Hitlerovým Německem, představuje svastika diplomatické riziko. Na mezinárodních fórech, cvičeních nebo i v médiích by mohla snadno vyvolat nepochopení a kontroverze, které by odváděly pozornost od reálných bezpečnostních otázek. Už proto, že jde o symboliku, která vyžaduje složité vysvětlování.
Dalším problémem je i samotná vizuální podoba. Většina lidí nedokáže odlišit finskou svastiku z roku 1918 od nacistického hákového kříže, a to ani když jde o jinou barvu či kontext. Tento „vizuální reflex“ vyvolává okamžitě negativní asociace, které se těžko překonávají. Ve světě, kde hraje mediální obraz zásadní roli, se tak finská svastika stává spíše stigmatem než symbolem tradice.
„Démonizace“ svastiky – historický a kulturní kontext
Západní svět má tendenci vnímat svastiku výhradně prizmatem nacistické éry. Je to pochopitelné: Hitlerův režim ji učinil jedním z nejznámějších symbolů dvacátého století a spojil ji s genocidou, totalitním režimem a agresivní válkou. Tento obraz je natolik silný, že překryl tisíciletou historii znaku, který měl v různých kulturách zcela odlišný, často pozitivní význam.
Svastika se objevovala už v pravěku – byla nalezena na keramice, špercích i kamenných rytinách po celém světě. V hinduismu symbolizuje slunce, život a prosperitu, v buddhismu je znakem štěstí a harmonie. Podobně v Japonsku slouží jako tradiční znak na mapách pro označení buddhistických klášterů.
Právě tento kontrast ukazuje, jak rozdílně může být tentýž symbol interpretován. Zatímco na Západě je svastika synonymem pro zlo a diktaturu, v Asii je stále chápána jako posvátný a šťastný znak. Její „démonizace“ v Evropě a Americe je tedy kulturně podmíněna a historicky relativně krátkodobá – i když nesmírně intenzivní.
Otázkou proto zůstává, zda je správné odmítat symbol absolutně, bez ohledu na jeho původ či konkrétní použití. V případě Finska jde o příklad, kdy byl znak přijat dávno před Hitlerem a s nacistickou ideologií neměl nic společného. Přesto se dnes stal obětí kolektivní paměti, která nedokáže rozlišovat nuance.
Autor je spolupracovník redakce
(Redakčně upraveno)
