Neexistovaly paragony, EET ani záruční doba. Jak se tedy v dobách dávno minulých chránili zákazníci před nepoctivými obchodníky? Spotřebitelská organizace dTest při příležitosti Světového dne spotřebitelských práv (15. března) připomněla, jaká pravidla a jaké tresty panovaly už za středověku. Potvrdila například zažité mínění, že nepoctiví prodejci skončili ponoření ve Vltavě.
Šizení zákazníků ze strany některých podnikavců je staré jako lidstvo samo. Ve středověku se například máslo nastavovalo olejem, sůl vápnem, tlučený pepř chlebovou kůrkou nebo se uhynulí lososi obarvovali krví jiných ryb.
„V dobách, kdy neexistovaly účtenky, paragony a faktury, mohlo být zárukou obchodu jen čestné slovo. Prodejce podle městského práva ručil za to, že jeho zboží není kradené. Odpovědnost za vady se neřešila,“ říká Lukáš Zelený, vedoucí právního oddělení spotřebitelské organizace dTest, a dodává: „Jen u koní platilo, že pokud se u zvířete do tří dnů projevila dýchavičnost nebo namožení, musely být zákazníkovi vráceny peníze. V případě nemovitostí ručil prodávající za to, že má právo ji prodat.“
HLÍDKY NA TRZÍCH
Vztahy mezi zákazníky a prodejci se v dobách minulých snažili regulovat panovníci a profesní cechy, které tak chránily svou čest. V roce 1579 byla vydána Práva městská Království českého, která zajišťovala jednotná pravidla pro prodávající. Na jejich dodržování dohlíželi městští konšelé. Obchodníci byli stejně jako dnes v honbě za ziskem vynalézaví, proto na trzích hlídkovali i místní odborní mistři, prohlíželi zboží a to nekvalitní zabavovali.
Prověřování vah a měr nebyl jednoduchý úkol. V různých zemích se používaly rozličné míry a ani v české zemi používaný loket nebyl ve všech městech stejný. Ke srovnání sloužily i městské váhy, které byly v době trhů volně přístupné. V pražských hospodách byl zase úřední žejdlík s hřebíkem v roli rysky, kde si host mohl přeměřit, zda mu hostinský nalil správně. Problémy byly s pekaři a řezníky. Ceny jejich výrobků, stanovené rychtáři a konšely, zůstávaly stejné, ale náklady na suroviny rostly, snažili se tedy ušetřit na úkor kupujících.
Konšelovi při práci na trhu asistovali písař, biřici a rychtář, který měl právo zatýkat. Kdo se bránil, mohl zaplatit hrdlem nebo useknutím ruky. „Špatná závaží a míry byly zabaveny a zakopány pod šibenici. Podvádějícího hříšníka kat ponořil v železném koši do Vltavy, ať byla roční doba jakákoliv, a navíc mu byla uložena peněžitá pokuta. Máme o tom svědectví z doby panování Rudolfa II., kterému na férovosti obchodování zjevně záleželo,“ popisuje Lukáš Zelený.
ZVLÁŠTNÍ CENOVÉ SAZEBNÍKY
Cechy, které začaly vznikat ve 14. století, postupně v kontrole kvality a poctivosti nahrazovaly městskou správu. V době velkých epidemií, kdy nebylo dost pracovních sil, a ceny stoupaly, byli zákazníci chráněni před zdražováním zvláštními cenovými sazebníky. Řemeslníkům bylo zakázáno se na cenách tajně domlouvat.
I v té době byli řezníci a pekaři pod přísným dohledem. Kontrolovala se mouka, ale také míra a váha prodávaného chleba, v Praze dvakrát až třikrát týdně. U masa byla důležitá zdravotní nezávadnost a váha. Chléb a maso, které neprošly prověrkou, byly rozdány chudým. Ani ostatní zboží neunikalo kontrole. Zkoumal se slad, kožichy nesměly být šity z uhynulých zvířat a bylo zakázáno nabízet místo zlata pozlacené kovy.
Se zánikem cechů a vznikem živností v 19. století vznikla nová pravidla, postupně se vyvíjela a dále vyvíjejí. „Dnes nás chrání především občanský zákoník a zákon o ochraně spotřebitele,“ uzavírá Zelený. K dispozici je rovněž spotřebitelská poradna d Testu na telefonním čísle 299 149 009. Služba je zdarma. Zákazníci se rovněž mohou obrátit na Českou obchodní inspekci – www.coi.cz.
