To zároveň znamená, že hospodářsky se Německo za posledních pět let nikam neposunulo a z hlediska hodnocení vývoje po pandemii je na tom z největších čtyř ekonomik eurozóny jednoznačně nejhůře.
Problémy německé ekonomiky přitom zdaleka nejsou pouze cyklického, a tedy i krátkodobého charakteru, nýbrž velká část z nich je strukturální záležitostí. Jejich řešení si tudíž vyžádá nějaký ten čas a nejspíše i značný objem peněz. Jde již o notoricky známé vysoké ceny energií, nedostatkovou a drahou pracovní sílu, stejně tak i zaostávající úroveň technologií.
To se projevuje v pomalejším růstu takzvaného potenciálního produktu, tedy tempu, kterým je německá ekonomika dlouhodobě schopna růst. Většina odhadů se nyní shoduje na tom, že toto tempo je oproti předpandemickému období nižší zhruba o třetinu a nejspíše nedosahuje ani jednoho procenta.
Německo tedy zoufale potřebuje investice. Těch se mu ale prozatím moc nedostává, když úroveň fixních investic během posledních pěti let trendově klesala. Podle posledních dostupných dat za třetí čtvrtletí roku 2024 byly celkové fixní investice ve srovnání s předpandemickým obdobím nižší přibližně o sedm procent.
Ještě hůře jsou na tom investice do strojů a zařízení, které byly oproti svým vrcholům z roku 2019 skoro o pětinu nižší. Aktuálně investiční aktivitě samozřejmě nepomáhá ani vysoká nejistota spojená s možným zavedením cel ze strany USA či otazníky visícími nad dalším vývojem německé politiky.
Naděje na změnu, nejen ze strany Němců, ale i celé Evropy, která se jen těžko bez své největší ekonomiky obejde, jsou tak vkládány do voleb do tamního spolkového sněmu neboli Bundestagu. Klíčovým úkolem hospodářské politiky nové německé vlády bude podle všeho úprava rozpočtových pravidel vtělených do takzvané dluhové brzdy.
Tou si naši sousedé v minulosti výrazně nad rámec obecných pravidel EU omezili reakční prostor své fiskální politiky, nevědomi si toho, jak významné změny světovou ekonomiku v budoucnu čekají. V názorově se štěpícím a vzájemně se vyhraňujícím světě, jak ukazují i výsledky voleb z ostatních států, nemusí být ovšem hledání shody nad změnou rozpočtových pravidel jednoduché.
Zásadní politickou otázkou německých voleb tak je, kolik stran se nakonec do Bundestagu dostane. To určí, jak těžké bude složit vládnoucí koalici a jak stabilní případně bude. Větší manévrovací prostor fiskální politiky bude zjevně potřeba.
Neboť jak ukazují odhady německého Ifo institutu, programy dvou podle průzkumů nejsilnějších politických stran, tedy CDU/CSU a AfD, disponují významným finančním deficitem. Jinými slovy plánová opatření na příjmové straně rozpočtu nejsou dostatečná na to, aby pokryla plánované výdaje.
Autor je ekonom Komerční banky
(Redakčně upraveno)
