Meziroční inflace už dosáhla 16 procent. Musíme sáhnout do hodně dávné minulosti, abychom našli tak vysoký růst cen, který zažíváme letos. Naposledy to bylo v roce 1993, kdy se ovšem ceny zvýšily především v důsledku zavedení daně z přidané hodnoty (DPH). Letošní inflace je přece jen o hodně jiná, než ta před devětadvaceti lety.
Inflaci dál silně ovlivňují rostoucí náklady na bydlení. Ať už jde o energie, které stále ještě neřekly poslední slovo, ale i nájemné, vodné, stočné a samozřejmě i imputované nájemné zohledňující ceny realit, stavebních materiálů a prací.
Stále více jsou však v meziroční inflaci vidět i potraviny, které možná v předstihu reagují na vývoj cen některých komodit na světovém trhu.
Výrazně dražší než loni je i tentokrát oblečení a obuv. Jen za oblečení si Češi připlácejí o 23 procent více než loni, což je naprostý unikát v rámci zemí EU. Obchody s tímto zbožím sice reálně prodávají méně než před covidem, avšak jak je vidět dohánějí „skluz“ cenami.
Druhé české specifikum představují hotely a restaurace, které své ceny zvýšily o 22 procent. Rozhodně se přitom nedá říct, že by „trpěly“ příliš vysokou poptávkou.
Inflace se blíží svému vrcholu, z nějž však bude sestupovat jen pozvolna. Nové ceníky energií se totiž do výsledných cen propisují postupně, takže ono násobné zdražení plynu a elektřiny v inflaci rozhodně zcela vidět ještě není.
Inflace výrazně překonala prognózu České národní banky (o 1,1procentního bodu, pozn. aut.), takže stávající bankovní rada nemusí dlouze hledat argumenty pro další skokové zvýšení úrokových sazeb.
Ještě chvíli bude trvat, než spotřebitelé skutečně na extrémní inflaci zareagují a změní své návyky…, třeba že omezí některé služby, přesunou se k levnějším značkám, méně kvalitním potravinám apod. Kritickým momentem však zůstanou i nadále energie, před kterými se dá utéct jen velmi těžko.
Autor je hlavní ekonom Banky Creditas
(Redakčně upraveno)
