Všichni vlastníci nemovitostí pocítí navýšení daně, která vzrostla v důsledku vládního konsolidačního balíčku o 80 procent u všech „základních“ sazeb daně. Obce ho navíc mohly místní vyhláškou upravit tzv. místním koeficientem v rozmezí 1,1-5.
Na druhé straně je možné, aby nemovitost byla od daně osvobozena, pokud jde například o veřejnou účelovou komunikaci nebo o jiný pozemek určený pro veřejnou dopravu.
Pro správné stanovení daně je zásadní i rozlišení, zda jde o zpevněnou nebo nezpevněnou plochu pozemku. Zatímco pro zpevněné plochy pozemků stanoví zákon sazbu 9 Kč/m2, u nezpevněné plochy může činit pouhých 0,35 Kč/m2. Více než pětadvacetinásobný rozdíl se v konečné dani pochopitelně významně projeví.
Vedle navýšení základních sazeb daně vidí další největší změny v nové definici stavebního pozemku a zpevněné plochy pozemků, v posouzení garáží a rekreačních objektů a ve výkladu ustanovení, podle kterých může být nemovitost od daně osvobozena.
Je-li stavebním pozemkem pouze část pozemku, hledí se na ni a na zbývající části pozemku jako na dva samostatné pozemky, což je oproti původní úpravě zásadní rozdíl. Tato změna se dotkne zejména developerů a podnikatelů, kteří realizují výstavbu.
Pozemek přestane být stavebním pozemkem, pokud se zdanitelná stavba nebo všechny jednotky v ní stanou předmětem daně ze zdanitelných staveb a jednotek, nebo pokud povolení stavby pozbude platnosti.
Skončila tak praxe, kdy developeři při realizaci jednotlivých fází projektu úče-lově zastavěli pouze části pozemku, aby se vyhnuli uplatnění zvýšené sazby daně u výměry stavebního pozemku na zbývající části identického parcelního čísla pozemku.
I v případě nové definice zpevněné plochy pozemku mysleli zákonodárci na to, aby zamezili spekulacím některých daňových poplatníků, kteří záměrně neaktualizovali údaje v evidenci katastru nemovitostí. Podle nové úpravy se zpevněnou plochou pozemku rozumí pozemek či jeho část užívaná k podnikání, jejichž povrch je zpevněn stavbou bez svislé nosné konstrukce.
Pokud je zpevněna pouze část pozemku, hledí se na ni a na zbývající část pro účely daně z nemovitých věcí opět jako na dva různé pozemky. Důležité je, že pro posouzení a zdanění pozemku již není zásadní jeho formální evidence v katastru nemovitostí, nýbrž jen jeho reálný stav a používání.
Všichni majitelé pozemků, fyzické osoby i firmy, musejí počítat s tím, že výměr daně z nemovitých věcí bude jiný, než na jaký byli zvyklí v minulosti. Jak postupovat v případě, že jim bude výměr nejasný nebo k němu mají výhrady?
V takovém případě je třeba se obrátit na místně příslušného správce daně, jehož kontakt je uveden v záhlaví informace, kterou majitel nemovitosti obdržel. Bude-li zjištěno pochybení nebo nesprávné stanovení výše daně, mělo by dojít prostřednictvím institutu daňového řízení k nápravě.
Pokud poplatník s výší stanovené daně nesouhlasí, může se proti jejímu vyměření odvolat, a to standardně ve lhůtě do 30 dní ode dne doručení. Je tak třeba učinit u správce daně, který napadené rozhodnutí vydal, přičemž odvolání nemá odkladný účinek.
Nejdříve bych nicméně doporučoval se s místně příslušným správcem daně spojit a případný nesoulad si s ním v dobrém úmyslu vyjasnit. Často totiž může jít o banální věc, která se rychle vysvětlí či napraví.
Povinnost zaplatit daň z nemovitých věcí se vztahuje na každého, kdo vlastní nemovitý majetek, tj. většinou na majitele pozemků a staveb, ale i bytových či nebytových jednotek. Informace pro placení daně z nemovitých věcí na zdaňovací období roku 2024 měli obdržet všichni majitelé nemovitostí od finančního úřadu.
Daň z nemovitých věcí pro letošní rok musí být uhrazena do 31. května 2024, pouze v případě, že převyšuje částku 5 000 korun, může být rozdělena ve dvou splátkách – první se splatností do 31. května a druhá se splatností do 30. listopadu 2024.
Úhradu je možné provést převodem z účtu, poštovní poukázkou, prostřednictvím SIPO nebo v hotovosti na finančním úřadu, případně na pokladně České národní banky.
Autor je daňový poradce kanceláře Rödl & Partner
(Redakčně upraveno)
