Stejně tak ale pokračuje trend pozvolného ochlazování trhu práce, který je reakcí na slabý výkon tuzemské ekonomiky, zejména průmyslového sektoru. Právě v průmyslu dochází již téměř dva roky k redukci stavu zaměstnanců tempem zhruba 1,5 procenta ročně. Nejvýrazněji jsou zasaženy energeticky náročné sektory, celý průmysl ale žehrá na slabou zahraniční poptávku.
Podstatné negativní riziko nejen pro tuzemský průmysl, ale zprostředkovaně i pro trh práce, představují americká cla, o nichž by snad mělo být jasněji na začátku dubna. Rozhodování amerického prezidenta Donalda Trumpa je však natolik chaotické a nepředvídatelné, že je v současnosti těžké dohadovat nejen načasování, ale i samotnou podobu/rozsah možného šoku.
To vše komplikuje výhled na trh práce pro nejbližší měsíce. Je dost dobře možné, že v únoru dosáhla míra nezaměstnanosti svého vrcholu a dále bude zlehka klesat v souladu s tradičním sezónním vývojem.
K tomuto názoru se opatrně kloníme i my, s tím rozdílem, že tentokrát nečekáme tak svižným pokles nezaměstnanosti jako v minulých letech, ale spíše stabilizaci v těsné blízkosti čtyř procent. Ani to ale není žádná tragédie. Jde vlastně o normalizaci situace na českém trhu práce, který byl v posledních osmi letech extrémně napjatý a působil jako brzda ekonomiky.
Důvodem, proč zatím není důvod propadat skepsi ohledně vývoje na českém trhu práce, jsou po relativně dlouhé době i pozitivní zprávy z Německa. Nová vláda totiž plánuje rozvolnění dluhové brzdy a masivní navýšení investic do infrastruktury a obrany.
Jejich pozitivní dopady – pokud dojde ke schválení ve „starém“ parlamentu –, by sice česká ekonomika pocítila nejspíše až v příštím roce, přeliv zlepšené podnikatelské nálady však může zafungovat podstatně dříve.
Autor je hlavní ekonom ČSOB Private Banking
(Redakčně upraveno)
