Lidé prostě realitním makléřům příliš nevěří. Na trhu totiž kromě profesionálních kanceláří funguje také ohromné množství makléřů, kteří tuto práci dělají jako přivýdělek k hlavnímu zaměstnání. A podle toho pak jejich služby často vypadají.
Lidé mi občas vyprávějí hrůzostrašné historky. Například popis situace, kdy makléř ani nevěděl, ve které městské části se zrovna nachází a zájemci o byt barvitě popisoval výhody bydlení na Žižkově. Škoda jen, že si se zájemcem právě prohlížel byt v Malešicích. Podobných příběhů bych mohl popsat mnohem víc.
Česko má nejvíce realitních makléřů na obyvatele z celé Evropy, navíc stát po nich u nás nevyžaduje žádné speciální schopnosti či znalosti. Což vede k tomu, že zprostředkováním nemovitostních transakcí se snaží přiživit kde kdo.
Nejde přitom o jednoduchou branži. Kvalitní makléř se totiž musí vyznat nejen v nemovitostech, ale také v právních předpisech, územním plánování či finančním a hypotečním trhu. Musí též skvěle znát místo, kde se daná nemovitost nachází. Klient by měl od makléře dostat kompletní servis od výběru vhodné nemovitosti, přes volbu vhodného financování po sepsání kvalitní smlouvy. Je jasné, že tohle všechno nezvládne člověk, který si k prodeji či pronájmu bytu „odskočí“ od obsluhy vysokozdvižného vozíku ve skladu či úklidu kanceláří.
Proto je dobře, že připravený zákon o realitním zprostředkování jasně určí, kdo a za jakých podmínek může realitního makléře dělat. Zásadní je hlavně požadavek na odbornou kvalifikaci, která by měla představovat jakýsi základ pro výkon této profese.
Je s podivem, že tento požadavek nebyl v zákoně už dávno. Klienti také uvítají povinnost makléře mít pojištění odpovědnosti či zákaz pro realitní kanceláře brát peníze klientů do zástavy. Myslím si, že tato norma může celou branži pročistit a v konečném důsledku zvednout kvalitu nabízených služeb.
Autor je generální ředitel a předseda představenstva společnosti Ekospol
(Redakčně upraveno)
