„Odhaduji, že v prvním roce po vyučení alespoň dvě třetiny absolventů u svého oboru chtějí zůstat,“ říká Miloslav Janeček, ředitel Střední odborné školy Jarov. Pro čerstvé absolventy je ale podle něj velmi obtížné, aby překonali prvních několik let po vyučení, kdy sbírají zkušenosti a jejich výdělky ještě logicky nejsou tak velké jako u zavedených a zkušených řemeslníků.
Čerství absolventi utíkají
„Pokud se v té době začnou živit například jako řidiči, skladníci a podobně, a zjistí, že si takto vydělají o několik tisíc víc, velice často od svého řemesla utečou,“ popisuje Janeček. „V tu chvíli si neuvědomí, že časem by si jako zkušení řemeslníci určitě vydělali více,“ dodává.
Podobně před několika lety uvažoval i vyučený autotronik Jiří. Auta ho vždycky bavila, hned po škole si chtěl taky nějaké pořídit. Třeba takzvaně „šikovně nabourané“, dovedl by ho opravit. Ale peníze scházely. „Začal jsem tedy jezdit s kamionem a brzy vydělával i 50 tisíc měsíčně,“ vzpomíná dnešní třicátník. Své automobilové sny si sice splnil, brzy ale přišla rodina, hypotéka na dům a další výdaje. „Vrátit se k řemeslu, kde bych začínal od nuly, se mi už dnes nechce,“ přiznává.
Rodiče – řemeslníci mají jasno
Podle Radka Coufala ze Střední odborné školy uměleckořemeslné se zájem absolventů základních škol – potažmo jejich rodičů – vyvíjí podle stoupání počtu dětí v silných ročnících: „Jasno mají rodiče – řemeslníci, kteří chtějí, aby jejich dítě pokračovalo v jejich práci.“
„Protože jsme škola ‚rodinného typu‘, vím o 20-30 procentech žáků, kteří se po vyučení pochlubí tím, že v oboru dál pracují. Zbytek se často stydí svěřit, že šli pracovat mimo obor, nebo nekomunikují,“ svěřuje se ředitel školy.
„Příčinou neúspěchu číslo jedna u čerstvých absolventů je zvyk vzdávat se, když začne jít do tuhého. Nemají mnohdy dostatečnou vytrvalost při dokončování věcí, které započali. Všichni jsme dobří v tom, něco začít, ale málokdo to dokáže také dokončit. Mnozí z nich mají bohužel nedostatečné ambice mířit nad průměr, a to je velká škoda, protože budoucnost řemesla je opravdu velká,“ uvádí generální ředitelka AMSP ČR Eva Svobodová.
„Skuteční fachmani dnes skutečně nejsou o nic méně žádaní, než specialisté v jiných oborech, a svou prací dokáží sobě i rodině zajistit velmi dobrou životní úroveň,“ říká Josef Jaroš, vedoucí projektu Fandíme řemeslu a většinový vlastník české poradenské skupiny Apogeo. Potvrdil to i nedávný průzkum projektu, v němž čtyři z pěti rodičů uvedli, že by potomka podporovali, pokud by se rozhodl vyučit se řemeslu.
Dobré příklady táhnou
„Práci rukama a znalost řemesla člověk neztratí,“ doplňuje Coufal. „Dobré příklady táhnou – kdo chce, řemeslem se uživí. Naši umělečtí řemeslníci zachraňují památky, pečují o kulturní dědictví a okrašlují svět krásnými výrobky,“ nabízí příklad.
Vysvětlení současné vlny zájmu o učební obory vidí Miloslav Janeček ve změně vnímání řemesel a řemeslníků širší veřejností. „Rodiče a veřejnost vůbec ve svém okolí vnímají, že úspěšní řemeslníci se stávají váženými občany, kteří si mohou za svoji kvalitní práci nechat velmi kvalitně zaplatit,“ je přesvědčen Janeček.
