V životě může nastat řada vážných situací, které sice nejsou pravděpodobné, ale když k nim dojde, vedou k vysokým pojistným plněním, na jejichž výplatu by pojišťovny neměly dostatek finančních prostředků. V českém prostředí vzpomeňme například na povodně, kdy některé pojišťovny nezkrachovaly právě jen díky tzv. zajištění. To pojišťovny nevyužívají pouze u majetkových pojistných smluv, ale také například u pojištění osob, jako je pojištění smrti či invalidity.
Pojišťovny využívají tzv. proporcionální či neproporcionální zajištění. V prvním případě se zajišťovny podílí na úhradě škod a výdajích pojišťovny jen určitým procentem. Naopak u neproporcionální varianty zaplatí zajišťovna všechny škody a výdaje pojišťovny nad dohodnutý limit. Každá varianta zajištění má své výhody a nevýhody. To, jaký dopad by měly extrémní situace na pojišťovny, tedy záleží především na konkrétních podmínkách zajištění.
Na velikosti nezáleží. Na zajištění ano
Z pohledu katastrofických škod je pro pojišťovny bezpečnější zajištění neproporcionální. Samozřejmě záleží také na tom, zda zajištění smlouvy zahrnují i krytí pandemických rizik. Ne vždy toto riziko chtějí pojišťovny od zajišťoven pokrýt. Co z toho plyne? Na pojistném trhu není až tak důležité, zda je pojišťovna malá či velká, ale jak má ošetřeno zajištění.
To se sjednává prostřednictvím ročně obnovovaných smluv. Zajišťovny se tak při změně podmínek na trhu mohou rozhodnout, že zajistné pro další rok pojišťovnám navýší, nebo smlouvu s pojišťovnami zcela vypoví. Právě koronavirus by mohl toto rozhodování zásadně ovlivnit.
V prvním případě by pojišťovny logicky přenesly své vyšší náklady na klienty zdražením pojistného. Ve druhém případě by pojišťovny musely přistoupit k výpovědi některých pojistných smluv s klienty nebo k zavedení nové výluky na pandemické události podobné novému koronaviru.
Pokud však daná pojišťovna pandemie kryje v pojistných smlouvách, které jsou někdy sjednány i na desítky let, a současně nemůže pojištění vypovědět, což je v ČR případ životního pojištění, mohlo by to vést i k situaci, že pojišťovna nebude mít dostatek kapitálu na výplatu pojistných plnění kvůli tomu, že nesežene nové zajištění.
Byznys jako byznys
Již dnes se zdá zřejmé, že se zajištění pro krytí pandemických rizik do budoucna pojišťovnám prodraží. Zajištění je totiž stejně jako pojištění byznys, nikoliv nezisková či dotovaná aktivita. Samozřejmě bude záležet na tom, jak velké dopady bude nový koronavirus mít. Možnou variantou je ale i to, že riziko pandemie budou pojišťovny zcela vylučovat z pojistného krytí.
Lze narazit i na informace, že některé pojišťovny přemýšlejí o speciálním pojištění pro koronavirus. Podobné příklady známe i z minulosti. Před lety například začaly v oblastech nejvíce zasažených virem SARS některé pojišťovny nabízet pojistný balíček, který se uzavíral na dobu jednoho roku a obsahoval pojištění pro případ smrti výhradně následkem SARS a pojištění hospitalizace v souvislosti s diagnózou této nemoci. Nový koronavirus se však šíří mnohem rychleji.
Různý přístup na domácím trhu
Na domácím pojistném trhu přistupují ke koronaviru pojišťovny různě. V případě cestovního pojištění má na případné plnění vliv to, zda pojišťovna uplatňuje výluku na epidemie a na „léčbu v zemích, kam ministerstvo zahraničí doporučilo necestovat“.
Některé pojišťovny, které danou výluku nemají, tak již pojištění přestaly nabízet. V případě pojištění pracovní neschopnosti či úmrtí pojišťovny běžně výluku na epidemie neuplatňují. S takovou výlukou se lze setkat výjimečně, popřípadě pojišťovna omezuje plnění jistým limitem. Z pohledu pojistných podmínek však může mít na případné plnění vliv i výluka na „zanedbání lékařských doporučení“ či výluka na „porušení prevenční povinnosti“.
Autor je pojistný analytik společnosti Broker Trust
(Redakčně upraveno)
