O kolik se znehodnotily peníze v běžném spotřebitelském koši za poslední dva roky? Dvacet, pětadvacet procent je střízlivý odhad. Potraviny byly v celosvětových cenách už loni v říjnu podle Organizace pro výživu a zemědělství nejdražší za deset let. „Rostlinný olej zdražil celosvětově o 74 procent, cukr o čtyřicet procent, pšenice, kukuřice či rýže o více než pětinu,“ uvádí analytik Saxo Bank Ole Hansen.
To, co se děje ve stavebnictví už druhým rokem, totiž enormní růst cen materiálů i prací, o třicet, čtyřicet a v některých položkách i více než sto padesát procent za rok, se čím dál více přelévá do celé ekonomiky.
V podstatě ničím rozumným vysvětlené výpadky dodávek komponent do průmyslu (a už neházejme všechno na covid), utažené či otočené plynové kohouty z Ruska a rakousko-německý ekologismus postrádající pud sebezáchovy a vůbec chatrná akceschopnost současné reprezentace EU ožebračují střední třídu.
Jdeme na melouch. Lepší, než čekat na dávky od státu
Přes osmdesát procent Čechů se podle průzkumu agentury STEM/MARK obává, že je letos budou drtit rostoucí výdaje domácností. Více než polovina dotázaných už nepředpokládá, že jim příjmy porostou.
Jenže to je asi jediná cesta, jak si udržet životní úroveň. Přidat ještě jeden příjem, byť třeba menší. Mít více menších zdrojů ve stylu „nemusí téct, stačí, když kape“. Kdo umí řemeslo, je ve výhodě. Po řemeslnících je stále vysoká poptávka a je to i práce, kde si člověk může, ruku na srdce, přijít k přilepšení tzv. napřímo. Řemeslníci si na plný úvazek oficiálně vydělávají kolem čtyřiceti tisíc hrubého měsíčně.
Patnácti, šestnáctileté „děti“, pokud se nebojí pracovat, si běžnými pomocnými brigádami v létě vydělají i pět tisíc korun čistého za týden. Ovšem na hodiny se pak nehledí, pokud prodávají na tržišti nebo třeba pomáhají stěhovákům. To je život. Dělá se, dokud není hotovo.
Přivýdělkem může být i živnostenské podnikání, například zapojit se do obchodní sítě třeba finančních produktů nebo drahých kovů, i když ne každý je na to stvořený. Pochopitelně. Nebo brigády od vyklízecích prací až třeba po řidiče kurýrní služby či rozvážky potravin.
Je jasné, že takové tempo nejde držet léta a je frustrující, že když člověk dělá o sto procent více a má vlastně pořád stejně a jen udržuje „letovou úroveň“. Ale lepší, než spoléhat na energetické dávky od státu…
Brácha na bráchu. Stmelené rodiny jsou na tom lépe
V horších časech jsou na tom lépe lidé v rodinách, které drží více při sobě. A není to jen o tom, že se třeba na čas sestěhuje více lidí do jednoho rodinného domu. Ale i právě o spolupráci v tom, když se jednomu daří lépe a druhému méně. Brácha na bráchu.
Nezbytností bude i škrtnout zbytné výdaje. Dovolená, lepší auto. Analytici poradenské společnosti PwC očekávají právě v motorismu pro letošek snížení kupní síly domácností.
Však také průzkum STEM/MARK potvrzuje, že rekonstrukce, nákup automobilu nebo dražšího spotřebiče už není prioritou u 60 procent respondentů. Opravu bytu plánuje jen 18 % lidí, nákup dražšího elektrospotřebiče 16 % a automobil by si rádo pořídilo pouze 14 % dotázaných.
Necelých čtyřicet procent respondentů odhaduje, že růst nákladů na chod domácnosti pokryje ze současného příjmu, uvádí průzkum. To ale znamená, že dalších 60 procent si tak už jistých není.
Škrtnou hříchy?
Kdo kouří, má silnou vůli a přestane, může ušetřit čtyřicet šedesát tisíc korun ročně, což je v podstatě tolik, kolik zaplatí ve větším rodinném domě na zálohách za plyn a elektřinu při ještě vloni zafixovaných cenách. Jenže opět ruku na srdce, nějaký ten hřích se najde u většiny z nás…
Více než polovina respondentů zmíněného průzkumu očekává, že měsíční náklady na domácnost vzrostou o tři tisíce korun. Více než čtvrtina dotázaných uvedla, že počítá se zvýšením výdajů až o pět tisíc korun měsíčně. To jsou přitom pořád ještě optimistické výhledy, protože tyto nárůsty snadno spolknou právě ceny energií.
Mnohým rodinám také začnou končit fixace levných hypoték, a začnou už letos naskakovat do pěti i možná sedmi procentních úrokových sazeb. To je z necelých dvou procent pak ve splátkách skok o tisíce.
Střadatelé mohou sáhnout do výnosů z fondů. Pokud trefily ty správné
Určitou pojistku mají domácnosti, které část svých úspor mají v akciích či dalších investicích. Pražská burza loni byla v plusu největším za šestnáct let. Nejvíce vydělával akcionářům ČEZ a banky. Čtyřicet, šedesát procent zhodnocení. Dařilo se i americkým akcím. A letos zřejmě také. Akcie každopádně s přehledem loni porazily inflaci.
Penzijní fondy, to byla až na výjimky většinou bída, a dokonce nominální mínus. Dluhopisy hlavně firemní a příliš hvězdně vypadající start-upy? Od toho dál, připomínají kasino.
Dobře uložené peníze jsou v pozemcích, jejichž ceny letí nad inflací, meziročně někde kolem dvaceti procent, o něco méně už rostly byty, kde to bylo kolem deseti procent.
Hlavně se dál nezadlužovat a nevěřit pohádkám o snadném bohatství
Nemovitosti ale nejsou spořící podúčet, kde stačí klik a jsou na dlani, to znamená, že když člověk potřebuje hotovost, může i půl roku trvat, než jsou peníze na účtu. U nájemných bytů jsou zase rizika s neplatiči.
Alternativou pak mohou být realitní fondy a firmy otevřené i menším investorům a střadatelům, ale tam zase dvakrát platí „důvěřuj a prověřuj“. V ruce má střadatel akcie a zprávy pro investory. Nemovitostem se ale zatím stále velmi dobře daří a ani případná patnácti, dvaceti procentní korekce by trh dlouhodobě nepoložila.
Každopádně pro domácnosti bude obzvlášť letos důležité nezadlužovat se spotřebitelskými úvěry. I tak byly drahé a budou ještě dražší. Lepší něco škrtnout, a pokud má člověk sílu dělat po víkendech brigády, než se zadlužovat na běžnou spotřebu. Hlavně nespoléhat na recepty na snadné zbohatnutí bez práce. Jsou ze stejné kuchyně, jako zázračné diety…
