Spojené státy americké byly minimálně po konci studené války nezpochybnitelným hegemonem ve světě. Nicméně také znám etapy, kdy lídrem světa byla Evropa. Myslíte, že se to ještě někdy vrátí, že bude Evropa opět více promlouvat do světového dění, anebo se náš region bude pořád marginálním, jak to vidíme v posledních dekádách?
Období evropské nadvlády je věcí 19. století a je také věcí především západní Evropy a koloniálních velmocí, jako jsou Velké Británie či Francie, ale dalších. Začalo se otřásat po první světové válce a v podstatě skončilo s druhou světovou válkou, kdy se USA vojensky i hospodářský projevily jako zdaleka největší síla.
Ve studené válce, což je strašně důležité si uvědomit, nestály na jedné straně ani Spojené státy samotné, ani Evropa samotná, ale Západ. Po začátku studené války a po založení NATO vzniklo politicko-ekonomické hospodářské společenství, které bylo dohromady daleko silnější, než cokoliv, co mohl dát dohromady tzv. tábor míru a socialismu v čele se Sovětským svazem.
A to rozhodlo o výsledku studené války a je to pro nás memento. V dnešní době se v Evropě zabýváme myšlenkami evropské strategické autonomie nebo evropské obranné autonomie a zdůvodňujeme to tím, že Spojené státy se začínají dívat jiným směrem.
Ve Spojených státech existuje i tento podobný narativ, o budoucím geopolitickém obzoru a problému pro Spojené státy. Myslíte si, že je na místě?
Osobně se domnívám, že tato perspektiva je velmi ošidná a mylná. Stačí pohled na mapu a na demografické či ekonomické ukazatele. Samotná Evropa je v podstatě velmi malým poloostrovem na konci velmi obrovského euroasijského kontinentu. Demograficky tato oblast světa spíš vymírá, než se posiluje, a kdyby nebylo imigračního příspěvku, tak by nás skutečně pravděpodobně ubývalo.
Ekonomicky vzhledem ke zbytku světa a vzhledem k novým oblastem ekonomického růstu především v jihovýchodní Asii, ale i na jiných místech se evropský podíl zmenšuje. Totéž ale neplatí pro Spojené státy, které jsou poměrně mladou zemí, demograficky rostou samozřejmě s příspěvkem také velmi silné a tradiční imigrace.
Spojené státy si vojensky zachovávají pozici nejsilnějšího státu a i ekonomicky prokazují větší dynamiku, než v průměru dosahuje v posledních letech Evropská unie. Čili odpověď je pro Evropu, myslím, evidentní, tváří v tvář hrozbám, na které jsme tak trochu zapomínali, ale které se prokázaly být jako velmi skutečné.
Strategická koncepce nemůže vycházet z ničeho jiného, než z koncepce Západu, která znamená spojení obou stran Atlantiku, a do jisté míry to platí i pro Spojené státy, pro které Evropa představuje nejsilnějšího ekonomického partnera, největšího investičního partnera.
Evropa, Spojené státy americké, Kanada, Japonsko a Austrálie i další země budou zřejmě operovat společně. Chtěl jsem se zeptat, jak to bude s Indií, víme, že mezi Čínou a Indií často bývají konflikty, nicméně, myslíte, že to bude třetí velmoc, která bude do budoucna určovat světové uspořádání?
Velmi zajímavá otázka, ale, bohužel, nejsem velký expert na Indii a indický poloostrov. Myslím si, že je zřejmé, že až, jak doufám, skončí to poslední Putinovo vojenské dobrodružství katastrofou nebo přinejmenším neúspěchem pro Rusko, tak oblast, kde se bude odehrávat to, čemu diplomati říkají velká hra, tak to je přesně oblast Jihovýchodní Asie.
To znamená oblast, kde se vlastně stýkají tři velké země – Rusko, Indie a Čína, a tam už v tuto chvíli se dá pozorovat velké manévrování. Jak vlastně ten trojúhelník do budoucna bude spolu vycházet, protože Indie a Čína mají některé bilaterální i regionální problémy, na kterých se těžko shodnou, Rusko na svém východě se musí cítit dlouhodobě přinejmenším demograficky ohroženo z Číny.
A ta, jak je vidět, na postupu v ukrajinské krizi se sice rétoricky staví na ruskou stranu, tak si dává pozor na to, aby do toho konfliktu příliš nezabředla, nemluvě o tom, že, což málokdo ví, má Čína velmi silné ekonomické vztahy s Ukrajinou.
Takže tam se bude hrát hra, které se říká v politice a v diplomacii triangulace. Na který vrchol toho trojúhelníku nakonec padne, je těžké odhadnout. Spojené státy a Evropa v tom samozřejmě budou hrát svoji roli, protože se budou snažit ten trojúhelník ovlivnit ke svému prospěchu.
Co tím konkrétně myslíte?
Zejména se podívejme na Indii, se kterou mají velmi silné vztahy jak Spojené státy, tak Velká Británie. Během studené války tenhle problém, tenkrát ještě bez Indie, řešila Nixonova administrativa a Henry Kissinger vlastně přišel s konceptem triangulace, ve které posiloval averzivní tendence mezi Ruskem a Čínou a posiloval do té doby neexistující vztahy mezi Čínou a Spojenými Státy. Tím dosáhl toho, že Sovětský svaz a Čína během posledních 20 let studené války nikdy nepostupovaly dohromady.
Byl jste od roku 2009 do roku 2015 velvyslancem ve Spojeném království. Myslíte si, že se nyní Velká Británie trošičku vzdaluje Evropě a přibližuje Spojeným státům? Myslíte si, že brexit v kontextu války na Ukrajině oslabil Evropskou unii?
Je to skoro překvapivé konstatovat, ale já se domnívám, že příliš ne, a domnívám se tak, protože Spojené království bylo do svého odchodu nejen členem Evropské unie, poměrně krátce od roku 1972, ale zůstalo členem NATO. A síla, která stojí proti jakémukoliv možnému pokusu Vladimíra Putina o jakékoliv vojenské dobrodružství v Evropě, ta je soustředěna především v Alianci, i když role Evropské Unii je nezastupitelná.
Takže já osobně si myslím, že nejenže krize nevzdálila Velkou Británii Evropě, ale naopak do jisté míry obě části Evropy trochu opět přiblížila a spojila, protože do té chvíle se mnozí Evropané, zejména ti, kteří mluví s francouzským přízvukem, tvářili, jako kdyby se Velká Británie po odchodu z Evropské unie potopila do oceánu a místo ní tam byla jen velká louže.
A to samozřejmě nikdy nebylo, protože Velká Británie ať jako člen Evropské unie, nebo jako nečlen Evropské unie, je pořád ještě největší západoevropskou vojenskou velmocí, jadernou velmocí, námořní velmocí, je velkým centrem světového obchodu v podobě londýnského City, je stálým členem Rady bezpečnosti OSN, čili její důležitost je nepominutelná. A stejně tak je nepominutelná důležitost Evropy pro Spojené království.
Jsem rád, že asi to obě strany při válečné krizi více uvědomily. Rozvod je vždy nepříjemná věc, ale pokud jsou obě strany rozumné, tak si po určité době uvědomí, že přese všechno mají spolu ještě mnoho společného a mohou v mnoha věcech fungovat společně nebo v souladu. Od samého začátku brexitové krize jsem tvrdil, že to je v nejlepším zájmu jak Evropské unie, tak Velké Británie.
Je pravda, že EU a Velká Británie se štěpily na otázkách typu rybolovu, ale tyto marginálie naprosto přikryla válka na Ukrajině, která nyní ukazuje, jak banální ty spory byly a jak důležité je partnerství. Reálná hrozba nás možná spojuje, a to nejen Británii s Evropskou unií, ale i společnosti v jednotlivých zemích. Myslím si, že je tady po delší době téma, které je jednoznačné a veřejnost v podstatě ve všech zemích v rámci Evropské unie ví, že Rusko je ten zlý a Ukrajina na té správné straně.
Máte určitě pravdu. Diplomaté se většinou zdráhají hodnotících adjektiv, jako jsou zlý a dobrý, ale v tomto případě je to, myslím, celkem jasné. I ze strukturálního hlediska je to nepochybně Rusko, které podniklo pokus zvrátit mezinárodní uspořádání a mezinárodní řád, který tady existoval částečně od konce druhé světové války a od konce studené války, a který byl půdou, v které rostou blahobyt a stabilita v celé Evropě.
Rusko překročilo některé naprosto zásadní principy mezinárodního práva, které platí a které jsou obsaženy v Chartě spojených národů, ve smlouvách a rezolucích, jako je například nenabývání území silou, nezačínání agresivní války proti jinému státu.
Válka je zkrátka podle mezinárodního práva jedním ze čtyř zločinů, vedle genocidy, zločinům proti humanitě a válečných zločinů. Rusko je momentálně bezesporu vino zločinem agresivní války a pravděpodobně také zločiny proti humanitě a válečnými zločiny a v některých omezených oblastech možná i zločiny genocidy.
Autor je spolupracovník redakce. Další jeho rozhovory se zajímavými osobnostmi najdete na Offline Štěpána Křečka
(Redakčně upraveno)
