Tři z centrálních bankéřů, včetně guvernéra, se počátkem tohoto týdne vyjádřili, že preferují stabilitu úrokových sazeb na současné úrovni. Jedním z argumentů bylo to, že aktuální uvolnění měnové politiky je dostatečné a ČNB si nyní může dovolit vyčkávat.
To je však podmíněno tím, že v druhém pololetí opravdu dojde k přesvědčivému oživení růstu globální ekonomiky. Necháme-li stranou druhou vlnu koronaviru, je i nadále rizikem, že hospodářský útlum potrvá delší dobu. Výsledky eurozóny byly přitom již v prvním čtvrtletí horší, než ČNB čekala.
Pozornost se teď přesune ze sektoru služeb a obchodu k průmyslovým odvětvím. Pro ČR významný automobilový průmysl se s poklesem poptávky potýkal již před vypuknutím koronavirové krize, která tento trend nejspíše dále posílí.
Tak či onak, čeká nás v následujícím období dezinflační vývoj, zásadní otázkou je, zda se inflace vrátí na dvouprocentní cíl, či spadne-li pod něj.
Z faktického úhlu pohledu není zas tak důležité, jestli dojde či nedojde k poklesu repo sazby. Předpokládané snížení o 20 bazických bodů totiž významný impulz pro reálnou ekonomiku představovat nebude.
Centrální bankéři by však již měli říci, jaké prostředky využijí v případě, že bude třeba dále uvolnit měnovou politiku. V situaci, kdy se úrokové sazby nacházejí poblíž technické dolní hranice, ať už ji ČNB nyní chápe jakkoliv, bude tato komunikace zásadní pro ukotvení inflačních očekávání.
Autor je ekonom Komerční banky
(Redakčně upraveno)
