Výklad tohoto pojmu ze strany České národní banky (ČNB) není trhem vnímán pozitivně, i když je nutno dodat, že podstata problému tkví spíše ve znění zákona, který centrální bance prostor pro jiný výklad příliš nedává. Změna zákona by byla velice žádoucí, ale řešení se zdá být v nedohlednu.
Situace se ustálila ve stavu, kdy většina bank s přísným výkladem ČNB sice není konformní, nicméně ho respektuje. Nejméně dvě banky se proti výkladu ČNB vyhrazují a účelně vynaložené náklady vyměřují podstatně vyšší, než umožňuje výklad ČNB.
Po několika měsících zdánlivého klidu se hladina rybníka opět mírně rozčeřila. Zasloužila se o to Moneta Money Bank, která striktní výklad ČNB přestala respektovat (přinejmenším v tom smyslu, v jakém trh výkladu rozumí – tedy náklady v řádu jednotek stokorun, pozn. aut.) a zvolila svou vlastní střední cestu.
Původní paušalizovanou výši účelně vynaložených nákladů 700 Kč zvýšila Moneta od 12. 9. 2021 na 5 000 Kč. Tato částka sice není dostatečně vysoká, aby zabránila nežádoucímu možnému rozvoji refinancovací turistiky, ale přesto je to krok směrem k narovnání nevyvážené a systémově chybně nastavené situace.
Jako rozporuplné vnímám to, že na svém projektu Refinanso Moneta stále zdůrazňuje možnost refinancování mimo konec fixace za řádově stokorunové položky: „Refinancovat hypotéku můžete kdykoliv, i mimo období otočky Vaší fixace. Některé banky na trhu si za předčasně splacenou hypotéku účtuje pouze stokorunové položky, existují však i výjimky. Přesnou výši poplatku si určuje každá instituce dle svých platných podmínek.“
Nelze přehlédnout zdůrazňování nízkých nákladů refinancování hypotéky. Je však pikantní, že existenci systémového vychýlení trhu a „stokorunových položek“ dovolává banka, které se sama od tohoto režimu odklonila.
Autor je místopředseda představenstva společnosti Gepard finance
(Redakčně upraveno)
