S nadšením sleduju, jak komentuješ některé typy akcií. Jak vnímáš regiony, jako jsou Spojené státy, Evropa a Asie? Preferuješ některý z těchto regionů?
Dramaticky preferuji Spojené státy, ale musím říct, že mě začíná pomalu dohánět, že neinvestuji v Číně. Je poměrně dost pravděpodobné, že to letos přehodnotím, protože to, co tam dělají, mě ekonomicky úplně fascinuje.
Zdůraznil bych třikrát slovo ekonomicky, protože se vůbec nechci pouštět do politické debaty, byť ta by taky byla zajímavá. A byla by výrazně jiná než to, co teče česky mainstreamem, což se dá říct: Komouši jsou zločinci a Číňani jsou komouši a všechno je to podvod.
Takhle ta zkratka nefunguje. Začal bych u Asie. V Citibank jsme měli strašně silnou asijskou prezenci a musím říct, že jsem ten region poměrně dost poznal. To už je dvacet let a za tu dobu je omračující sledovat, co se tam děje.
Možná ne každý ví, že nejvíce dolarových miliardářů je v Číně. Mají před sebou podle mého názoru dvě hvězdné dekády, kdy Ameriku doběhnou a předběhnou.
Nikdo z nás si asi nepůjde koupit čínské CD s čínským filmem, neznáme jedinou čínskou zpěvačku a vlastně nás to nezajímá a ani to nechceme poznat. Americká popkultura, která svět ovládla, má tenhle trumf. Americkou kulturu a americký byznys je snadné vyvážet, protože se to lidem líbí, čínskou je nemožné vyvážet, už kvůli jazykové bariéře.
Vlastníš nějaké asijské akcie?
Asie je strašně fragmentovaným regionem a mě z toho zajímá pouze Čína. Historicky jsem tam žádné akcie nevlastnil, ale teď mě strašně svrbí Nio, čínský výrobce elektromobilů Nio který má za sebou ekvivalent Ilona Muska. Je fascinující, jak jsou si ti chlapi podobní ve vztahu k majetku, ve vztahu k tomu fyzickému vlastnictví, které naprosto přehlížejí. A jak jsou strašně inspirativní, jak oba pracují hodiny, které by tady v Praze asi nikdo pracovat nechtěl za žádné peníze. Myslím si, že vedle Volkswagenu a Tesly je pro mě Nio velkým kandidátem na vítězství v elektrifikaci mobility.
Když jsme viděli oživování amerických bank na akciových trzích, že to byla vlastně jistá investice, když tady ještě jsme vybírali dna a v Americe už banky měly velké návraty, že tehdy byla správná chvíle vstoupit do českých akciových titulů zaměřených na banky?
Když se na trhy chceš dívat z vrtulníku, tak si musíš vzít vždycky nějaký jednoduchý agregát, nějaký indikátor, který tě povede, protože jinak to nejsi schopný realizovat a poslední dva kvartály to byl postup vakcinace. Asi každý ví, že Amerika zbytku světa monumentálně utekla, že cíl, který si Joe Biden dal, tj. proočkování Američanů za 100 dní od inaugurace, tak zvládl za 60.
V prvním kvartále tohoto roku a v posledním kvartále loňského roku se ta hra jmenovala vakcinace. Že jsme tady v Evropě dělali zase psí kusy a moc nám to ani jinde nešlo, tak jsme si způsobili jeden kvartál ztrát úplně zbytečně. Je to hrozná ostuda a fakt to prostě ukazuje, že společnost nemáme dobře postavenou.
A ve zbytku roku?
Pravděpodobně v roce 2022 bude indikátorem vývoj toho 10letého bondu, který nám syntetizuje, co si chytří lidé myslí o vývoji inflace. Že bude vyšší inflace všude na světě, není předmětem debaty, o tom spor vůbec není.
Spory jsou dva: Zaprvé, jestli inflace bude tzv. tranzitivní, což znamená, že je daná akumulovanou poptávkou, kterou vidíš na bankovních vkladech, na depozitech a během jednoho kvartálu se jako vlna na koberci prostě srovná, anebo, což si myslím, že tak není, jestli ten trend bude pokračovat. Myslím si, že nemá kam pokračovat.
Inflaci v rozvinutém světě začínající pětkou, šestkou, sedmičkou neuvidíme, byť historicky by to zase tak velká výjimka nebyla. Banky bych klidně kupoval pořád, protože si myslím, že hra na strach z inflace tady bude klidně do roku 2024. Spousta lidí asi ví, že banky jsou jedny z těch akcií, kterým se daří při vyšších úrokových sazbách a že vyšší úrokové sazby dlouhodobě neurčují národní banky, ale určuje právě inflační očekávání.
Spousta starodávných lidí, jako jsem já, kteří si pamatují 70. léta ve Spojených státech, tak vidí hodně paralel. A já jim říkám, že to je vede na scestí. Svět je dnes úplně jiný.
Kterým dalším třídám akcií se v tomto prostředí daří?
Jsou to právě všechny ty třídy, kde inflace jde promítnout. To znamená typicky spotřebitelské výrobky, protože jestli hamburger stojí 20 nebo 25 korun je klientům v zásadě jedno. Na trzích teče strašně krve, na trzích teče strašně i mojí krve.
Moje performance za posledních pět kvartálů čili od začátku roku 2020, když poprvé v Číně někdo zakašlal, tak k dnešku v dolarech jsem nějakých plus 27 procent, ale tím se nechválím, tím tady pláču, protože jsem 30 procent tomu trhu už vrátil. Ti, kdo nechtějí krvácet jako Vávra, tak musí narotovat do McDonaldů, bank a klidně Disney.
Proč některé společnosti trpí? Je to vidět hlavně na technologiích…
Netrpí jen technologie, ale všechny společnosti, které při ohodnocení přes metodu diskontovaných peněžních toků jsou citlivé na úrokovou sazbu, kterou k tomu diskontování používáme. To znamená, že firma, která pořád roste v tržbách a v ziscích, tak je srdečně jedno, v jakém je sektoru. To je případ Microsoftu, Amazonu a dalších firem. Trápí to ty firmy, které říkají, že mají velké tržby, ale buď je reinvestujeme, nebo akvírujeme tržní podíl, a proto nemáme žádné zisky, což je dobře, protože zisky bude mít za pět, šest či sedm let.
Když si analytik nastrká cashflow do excelu a zvýší si úrokovou sazbu, kterou to diskontuje, tak cena, čistá přítomná hodnota věci, klesne dramatický víc, než kdyby ta firma měla cash-flow silné už od roku jedna. To je matematika a aritmetika a nic s tím nejde udělat. To je důvodem, proč je nárůst úrokových sazeb smrtící pro firmy, které nejsou v zisku nebo jsou v miniaturních ziscích. To že jsou to tyhle vysoce létající, exotické akciové tituly, to je pravda.
Jak hodnotíš aktuální stav na trhu?
Je rozdělen na dva tábory. Jeden Fedu (americká centrální banka, pozn. red.) věří a jeden ne. A podle toho jaká dílčí zprávička se ten den urodí, tak trh v této situaci špatně reaguje na dobré zprávy. Ještě jednou to řeknu – v této situaci trh špatně reaguje na dobré zprávy. Dobré zprávy znamenají, že jsme z nejhoršího venku, že banky přestanou nakupovat cenné papíry, a tím dojde k návratu normální politiky, kterou jsme tady měli naposledy někdy v roce 2007.
Říkám, že žijeme na maniodepresivním trhu. Když se podíváš na bitcoin i na další, tak to všechno lítá jako EKG člověka, který není úplně v dobré kondici. To je prostě způsobeno tím, že žijeme na vidličce a tvrdím, že pravdu má Fed. Když jsme tady děkovali Komerční bance a ostatním bankám a celému českému systému, tak si myslím, že jak Fed, tak i ostatní banky zvládly ekonomickou epizodu posledního roku, je zase omračující.
Laikové to rádi vulgarizují, že jde jen o tisk peněz a znehodnocování, ale je to významně komplexnější. Mě centrální banky přesvědčily, že budou umět z toho mechanismu inteligentně vystoupit, protože nákup hodně směřuje do obligací a u obligací existuje něco, čemu se říká durace.
Hru s durací má při odkupech obligací Fed zcela v ruce. Takže oni si můžou to přistání, vidím to někdy v roce 2024, tak oni tou hrou s durací a hrou s tím, co začnou a přestanou odkupovat, mohou si s tím hrát a za poslední rok mě přesvědčily, že vědí, co dělají.
Pomohly tedy centrální banky předejít větším trablům?
Už jsem jednou řekl, že peníze jsou krví moderních ekonomik. Kdyby to banky neudělaly, tak ta krev došla a pacient zemřel. V České republice jsme nebyli daleko od scénáře, kdy se lidi vyvalí do ulic a začnou rabovat. Myslím si, že co vláda předváděla v adventu až po konec února, tak jsme byli krok od občanských nepokojů.
Jsem strašně rád, že k nim nedošlo, protože to v kombinaci s epidemickou situací vůbec neumím dohlédnout. Kdyby ale došla ekonomice krev a ti těžce zkoušení lidi se ocitli v situaci, že by neměli na platebních kartách peníze, což se klidně mohlo v soukromých sektorech stát, státu ne, ten by si natiskl nové, pak by mohla celá soukromá část světových ekonomik začít rozdávat místo dolarů poukázky a uznání dluhů.
Nejsem velkým příznivcem katastrofických filmů, ale tady by se býval scénář na jeden napsal velmi rychle. Když se podíváš, co stačil udělat Donald Trump jedním tweetem, co se stalo v Kapitolu, to byla nevinná pitomost proti tomu, že bys lidem sebral peníze a do toho by půlka těch lidí byla nakažených. Tohle asi málokdo domýšlí a já jsem strašně rád, že nás toho centrální banky ušetřily, protože by to nebylo hezké.
Autor je spolupracovník redakce. Další jeho rozhovory se zajímavými osobnostmi najdete na Offline Štěpána Křečka
(Redakčně upraveno)
