V monetární politice jsme v extrémní pozici. Nejen že v řadě zemi jsou záporné úrokové sazby, ale ještě navíc tady máme proces kvantitativního uvolňování, který je v některých zemích nastaven bezlimitně. Reagovala monetární politika dobře na pandemii a pomáhá v současné situaci?
Tady se nabízí srovnání s finanční krizí 2008-2009. Tehdy i dnes je měnová politika uvolněná a myslím, že je správně uvolněná správně. Je nastavená v módu, že šlape na plyn. To platí pro celý vyspělý svět a je to něco, co by měla dělat. Rozdíl je v reakci fiskální politiky, což má zpětně dopad na měnovou politiku, což znamená v zásadě, že řada lidí může mít pocit, že se tolik neděje, protože na úkor fiskálu lidé neztrácejí příjmy.
Může to vypadat, že se tolik neděje, ale my tak problém jen přenášíme na stranu veřejného sektoru. Lidé mají příjmy, které můžou utrácet a zároveň je za spoustu věcí utrácet nesmí. Takže se hromadí dodatečné úspory a je to vidět v řadě zemí světa a je vidět tlak na ty části spotřebitelského koše, které se kupovat smí. Jsou to třeba potraviny. A protože tam teď ceny rostou rychleji, tam se koncentruje poptávka, tak v zásadě inflace teď trošku „podměřuje“.
Výzva pro měnovou politiku je v tom, že tam jsou tentokrát i proinflační faktory. Kvantitativní uvolnění není tištění peněz, je to cirkulace peněz v primárním okruhu mezi komerčními bankami a centrální bankou. Poptávka se transformuje do růstu cen nemovitostí a je přichystaná na to, čemu se říká euforie po pandemii.
Tohle je výzva. Centrální banky by měly nějak definovat své cíle a měly by po delší dobu tolerovat vyšší inflaci. Bylo by dobré publikum neznejišťovat. Lepší bude dosahovat stávajících cílů, než vést potenciální riskantní debaty o redefinicích cílů.
Není propletenost centrální banky s vládami v tuhle chvíli výrazně vyšší, než na kterou jsme zvyklí, ve chvíli, kdy vlády mají téměř jistotu, že dluhopisy, které vydávají, budou odkoupeny? V eurozóně vidíme, že i řecké dluhopisy jsou odkupovány za velice příznivých podmínek, přitom tato země měla problémy i při nižších úrovních dluhů. Ekonomická situace je tam dost špatná, zhoršuje se, a přesto dluhopisy prodávají jak na běžícím páse?
Není to fundamentální problém za klíčového předpokladu, že to co centrální banky dělají, dělají z měnových důvodů, z důvodu dosažení svých cílů, a nikoli že by to dělaly proto, že chtějí udělat dobře fiskálu, politikům a vládám. Za předpokladu, že vědí, co dělají, tak mě to neznervózňuje. Velmi by mě ale znervózňovalo, kdyby centrální bankéři, ať už vynuceně, anebo dokonce spontánně, začali přemýšlet, že nemohou jít se sazbami nahoru.
Kdyby se tohle uvažování dostalo do centrálních bank, pak bych začal mít strach. Znamenalo by to, že mandát není dost silný, že centrální banky nejsou schopné se ho držet, a nejsou připraveny, když je třeba, šlapat na brzdu, poté, co předtím šlapaly na plyn.
Po dlouhé době se v anglosaském světě vede obrovská debata o rizicích inflace. Vedla se i v letech 2008 a 2009, ale nakonec žádná inflace nebyla. Teď jsou rizika opět ve hře, jsou kvantifikovatelná a reálná. Myslím si, že je to znovu na ujišťování publika, že centrální banka mandát cenové stability udrží, a že ho udrží i v okamžiku, kdy bude potřeba dát nohu na jiný pedál a dupat na brzdu.
Lidé za úspory nakoupili akcie, případně reality, je to nejlepší, co mohli udělat? Připravují se tak na inflaci, na to, že peníze budou ztrácet na hodnotě?
Podívejme se na to očima trhu. Obrovským výprodejem dluhopisů od začátku letošního roku trh dává najevo, že se vlastně rizika potenciální vyšší inflace a výše úrokových sazeb velmi bojí.
V únoru se na hypotečním trhu rozpůjčovalo 30 miliard, to je víc než miliarda každý den v rámci února a ty peníze se rvou na realitní trh. Vidíme, že i v krizi ceny realit velmi narůstají, mnoho akciových indexů je na historických maximech. Jak si můžeme vysvětlit oddálení trhu od reálné ekonomiky?
To není oddálení od reálné ekonomiky. Je to odraz toho, co děláte na fiskální a měnové frontě a odraz toho, že část běžné ekonomiky nefunguje a nemůže fungovat. Takže v součtu, když si tohle dáte dohromady, některé trhy, obchody, služby jsou vynuceně zavřené, vám kupní síla speciálně neklesá, ve Spojených státech dokonce narůstá víc, než by odpovídalo stavu ekonomiky.
Zároveň máte nízké úrokové sazby. To znamená, že budete hledat nějaký jiný způsob, jak ty volné prostředky utratit nebo jak je investovat. Náš akciový trh je slabý, tak u nás se to přelévá do nemovitosti.
Kdybychom zůstali u investičního světa, jsou nějaké zajímavé investice, kterým věříte nebo které si myslíte, že by do budoucna mohly přinést investorům zajímavý potenciál?
Věřím americkým akciím, i kdyby tam měly být nějaké korekce, což je vždycky nevyhnutelné. Tak je to pro mě pořád nejlepší investice. Za velmi dobrou investici v přeneseném slova smyslu považuji i investici do rodiny a do dětí. Vaše rodina je v té krizi to nejbližší místo pomoci, které máte. Jsem strašně rád, že máme dvě skvělé děti a snažíme se do nich investovat.
Rád bych se vás zeptal na fenomén zlata. Mohli jsme si všimnout, že polská centrální banka oznámila, že koupí 100 tun zlata. Současný polský prezident národní banky dokonce zvýšil zlaté rezervy za dobu svého působení dvojnásobně. Jaký je váš názor na zlato?
Zlato v devizových rezervách centrálních bank je podle mě historickým reliktem. Z hlediska peněžního systému nehraje v podstatě žádnou roli. Velká část populace si na to zatím nezvykla, nebo neakceptovala, že už nežijeme ve zlatém standardu. Pro spoustu lidí je to výjimečná komodita, pro mě je to jeden z drahých kovů.
Kdybyste mi řekl, že centrální banka má zvyšovat rezervy ve zlatě, tak se budu ptát proč ne v mědi nebo v něčem jiném. Zlato není definováno jako peníze a v zásadě neznám žádnou centrální banku na světě po zrušení zlatého standardu, která by se zlatem pracovala jako s ostatními devizovými rezervami tak, jak se s nimi má pracovat.
Zlato se pořád bere jako svatý grál, ale to nejsou devizové rezervy. Devizové rezervy jsou likvidní, a u čeho si umíte představit, že to budete i prodávat a kupovat. Rezervy nejsou něčím, co čeká na magický okamžik, u kterého vlastně nikdo neví, kdy nastal.
Celý svůj měnový život se snažím demytizovat zlato – mimochodem i cena zlata vzniká tak, jak rozhodnou státní autority. Jestli je zlato jen pro to, aby lidi měli důvěru v systém, resp. nástrojem zvyšování důvěryhodnosti systému, tak pak ať je ve státních hmotných rezervách, ale proč by mělo být v devizových rezervách centrální banky?
Ředitel polské národní banky říká, že nakupuje zlato proto, aby Polsko ukázalo svou ekonomickou sílu…
To jsou argumenty pro nepoučenou veřejnost, a věřím, že na spoustu lidí to funguje. Já se, jako člověk, který zná podstatu měnového systému, nad tím usměji. Centrální banka by určitě mohla vyměnit devizové rezervy za zlato, nakoupila by zlato, ale co tím získá?
Jsou země, které mají obrovské zlaté rezervy, a jsou v obrovských problémech, jako jsou Venezuela, Libanon nebo Kazachstán. A jsou země, které nemají vůbec žádné zlaté rezervy, jako je Kanada, a nemám pocit, že by to byla nevyspělá ekonomika. Neexistuje žádné vazba mezi velikostí devizových rezerv ve zlatě dané země a její finanční a ekonomickou cenovou stabilitou nebo ekonomickou vyspělostí.
K tomu se přidává digitální zlato: kryptoměny. Jaký je váš pohled na nově vznikající trh?
Už v roce 2018 nadnárodní instituce, tj. banka určená pro mezinárodní platby, přišla s tím, že bychom správně měli říkat kryptoaktiva, nikoli kryptoměny. Bitcoin a ostatní se v zásadě nechovají jako peníze, chovají se jako alternativní investiční instrument a lidé je pořizují nikoliv primárně proto, aby je používali jako platební nástroj, protože je tam omezen počet transakcí, které mohou celosvětově proběhnout.
V zásadě to neumožňuje, aby se staly univerzálním platebním instrumentem. Lidé se o tom baví, jestli je dobré je koupit, držet a zhodnotit a nikoliv, jestli je dobré tím platit. Shromažďujete je a držíte, protože si myslíte, že jejich cena půjde nahoru. Definičně to tedy nejsou dobré peníze, nesplňují totiž kritéria peněz.
Proti alternativním kryptoaktivům vůbec nic nemám, je to hezká avantgarda a měla by dostat šanci, aby se ukázala. Nejsem si jen jistý, jestli avantgardní divadlo se stane i národním divadlem, jestli se stane mainstreamem. Myslím si, že řada definičních charakteristik Bitcoinu nebo jiných altcoinů tomu v zásadě brání.
Některé centrální banky, a začala s tím Čína, vytvářejí digitální měnu centrálních bank. Už se k tomu vyjádřila i Evropská centrální banka, že by ráda zavedla digitální euro. Jak se díváte na tuto snahu?
První debaty začaly probíhat ve Švédsku, kdy řešili zavedení elektronické švédské koruny. Je tam mix několika důvodů, proč se o to centrální banky zajímají. Za prvé očekávání dalšího poklesu objemu hotovosti, protože hotovost je poslední přímou vazba mezi vámi jako konečnými uživateli peněz a vaší centrální bankou.
Když nemáte hotovost, potřebujete pro vklady v bankách vždy prostředníka, a tím jsou komerční banky. To je jeden ze stimulů, jestli nemůžeme mít platební instrument, který by byl přímo v bilanci centrální banky, a zároveň by jím přímo platili koneční uživatele peněz, když už hotovost nebude. To byl stimul pro Švédsko, které má podíl hotovosti pod dvěma procenty, což je výrazně méně, než ostatní země.
Druhým stimulem jsou digitální rezervy bank a digitální vklady v komerčních bankách. Když se digitalizuje všechno, tak proč nedigitalizovat peníze, bez ohledu na to, jaký je podíl hotovosti.
Posledním stimulem bylo zjednodušit zajištění celého cyklu hotovosti. Vidíme to v zemích, které pokročily nejdále, a to jsou země typicky ostrovní, jako jsou Bahamy. Hledají řešení, jak zlevnit celý oběh hotovosti na velmi širokém území mnoha ostrovů, kde žije relativně málo lidí.
Celý cyklus hotovosti by tak nebyl složitě zajišťován a dalo by se to vyřešit přes aplikaci v telefonu. Ale když se na to podíváte z druhé strany, z pohledu koncového uživatele peněz, bude to pro něj tak velký rozdíl, jestli má aplikaci komerční banky nebo aplikaci své centrální banky?
Kdybychom měli odhadnout, co se v budoucnu stane s fiskální politikou, mým skromným tipem bude zavedení výrazně vyšší majetkové daně. Myslíte si, že to může dopadnout i jinak?
Je krajně nepravděpodobné, že by ke snížení daní, ke kterému došlo, vydrželo dlouho. Proto mě nepřekvapuje, že řada ekonomů upozorňuje na to, že snížení daní nemusí vést k žádné stimulaci poptávky. Víme, co znamená, když lidé dostávají příjem, se kterým nepočítají, a zároveň vědí, že o něj jednou přijdou, protože zdanění se zvýší, když nečekáte, že změna je permanentní, ale jenom dočasná, tak odkládají stranou.
Nakonec se ukáže, že ten impuls nebude dost efektivní. Souhlasím s vámi, ale obávám se, že jakékoliv daně by do budoucna měly růst, případně jít nahoru. Ten erár platíme všichni, platí ho „publikum“, a není to tak, že ukážeme na dva obětní beránky.
Autor je spolupracovník redakce
(Redakčně upraveno)
Běžný občan se zas bojí ČNB až jim hrkne v hlavě a potopí korunu na 30 kč/euro tak bude zas všechno dražší……