„Vůbec největší práce je s žáky mezi čtyřiceti a padesáti lety, kteří přijdou s tím, že něco málo umí, protože za mlada jezdili na pionýru. Koupí si přitom hned silný stroj. A už při cvičných manévrech na cvičišti je pak vidět, že se málo hýbou, špatně se dívají; protože motorka jede tam, kam se díváte,“ říká šéf a instruktor jedné z motorkářských autoškol na Praze-Západ.
Vzpomíná na žáka, kterého vyškolil před třemi lety. „Konečně si splnil klukovský sen. Rozhodl se pro silniční motorku. Zkušený jezdec, kamarád, ho přesvědčil, že starší pětistovka mu určitě stačí, jenže nastoupil nejprve do autoškoly, kde ho, zcela motorkou nepolíbeného, posadili na silniční tisícovku,“ popisuje instruktor.
Po několika hodinách tento žák k němu přestoupil. „Posadil se na šest set padesátku, a to už bylo lepší. Zkoušky zvládl, ale byt tuhý, jízda nervózní. Nakonec si koupil ještě jednu motorku, sto pětadvacítku endurového střihu a na ní získal jistotu, rozjezdil se. To je dobrý přístup. Nehonit kubatury a výkony,“ míní instruktor.
Díval jsem se do zdi, tak jsem to do ní narval
Podle něho jsou také rizikoví jezdci na skútrech 125cm3 s automatickou převodovkou, které lze řídit s řidičákem na auto. Jenže často neznají ani základní zásady jízdy na motocyklu.
„Koupil jsem si skútr a za týden to poslal do zdi v zatáčce. Díval jsem se do ní, protože jsem se jí bál. A to byla velká chyba. Teď už to vím. Stroj je opravený, stálo to tolik, jako pořizovací cena samotného ojetého stroje, a modřiny se zahojili,“ popisuje pětapadesátiletý kuchař Petr, rovněž z Prahy-Západ.
Jeho slova potvrzují statistiky. Počty střetů a havárií skútrů narůstají, podle Uniqa pojišťovny každoročně o deset až dvacet procent. Podle dlouhodobých statistik BESIP a pojišťoven se nejvíce nehod se přihodí těm, kteří vlastní motocykl teprve jeden rok až pět let.
Nejohroženější jsou jezdci ve věku 35 až 44 let, přičemž se zvyšuje podíl aktivních milovníků motocyklů nad 45 let. Například Uniqa pojišťovna registruje v posledních pěti letech každoročně nárůst počtu pojištěných motocyklů přibližně o šest až sedm procent.
Feťák na motorce není motorkář
Nutno ale ke statistikám nehod motocyklů dodat, že za zhruba polovinu nehod s motorkami mohou řidiči vozidel a také to, že skuteční motorkáři jen kroutí hlavou nad tím, když se napíše, že zfetovaný motorkář ujížděl policii a havaroval. „To není žádný motorkář, ale feťák, co vlezl na motorku,“ dodává instruktor.
Loňský rok byl z pohledu nehod historicky nejpříznivější od počátku jejich sledování v roce 1961. Pandemie covidu-19 zejména během jarního a podzimního nouzového stavu snížila dopravní intenzitu na silnicích. Na jaře se počet dopravních nehod snížil zhruba o třetinu, stoupla však závažnost kolizí.
Na podzim počet nehod klesl asi o pětinu. Během roku 2020 zemřelo na silnicích celkem 460 osob, z nichž 57 byli motorkáři (asi 12 %). Zatímco o rok předtím (2019) zahynula každá sedmá oběť na motocyklu, loni (2021) to byla zhruba každá osmá.
Ovšem ještě v období let 2011-2018 byla ČR v hodnocení průměrného ročního přírůstku usmrcených motocyklistů na třetím nejhorším místě evropských statistik s hodnotou +2,4 procenta za Rakouskem (+3,8 %) a Lucemburskem (+17 %). A letošní první tři měsíce v tuzemsku byly nejtragičtější od roku 2012, protože o život přišlo celkem sedm motocyklistů.
Mezi nejčastější příčiny smrtelných dopravních nehod se řadí nepřizpůsobení rychlosti motocyklu technickému stavu vozovky, nedání přednosti v jízdě na křižovatce nebo přehlédnutí přijíždějícího motocyklisty při předjíždění. Bohužel je stále hodně nehod pod vlivem alkoholu a návykových látek.
