Vyplývá to z nové studie, kterou Finančním a ekonomickým informacím (faei.cz) poskytl think-tank IDEA při CERGE-EI. Analýza se netýkala pouze České republiky, ale také dalších evropských zemí.
Zpráva konstatuje, že ve většině evropských zemí se ve 20. století délka školní docházky výrazně prodloužila – lidé narození před rokem 1920 měli v průměru šest let vzdělání, zatímco generace narozená v 70. letech už více než 12 let.
Délka školní docházky se prodloužila více u žen, zároveň se v čase zvyšovala i mezigenerační mobilita – tedy schopnost jednotlivců dosáhnout vyššího vzdělání než jejich rodiče.
Vztah mezi vzděláním generací narozených v desátých a čtyřicátých letech 20. století byl výrazně silnější než mezi generacemi čtyřicátých a sedmdesátých let, což znamená, že ve většině evropských zemí se šance na vzdělanostní vzestup v průběhu století zlepšovaly.
Výjimečné Česko a NDR
Výjimku tvoří bývalé socialistické země, zejména východní Německo a Česká republika, kde se mezigenerační mobilita v čase nezvyšuje – vliv rodinného původu na dosažené vzdělání zde zůstává silný.
Zajímavé rozdíly existují mezi bývalými socialistickými zeměmi a zbytkem Evropy. Po roce 1990 se v Česku a ve východním Německu výrazně posílily vazby mezi vzděláním rodičů a dětí, což naznačuje pokles mezigenerační vzdělanostní mobility.
„V České republice se po transformaci zvýšila vazba mezi vzděláním rodičů a dětí. Jinými slovy, vzdělání se dnes dědí víc než dřív,“ konstatovala spoluautorka studie Miroslava Federičová.
„Může to souviset s rostoucí návratností vzdělání, ranou selekcí žáků do víceletých gymnázií nebo se zkrácením povinné školní docházky pouze na úroveň základní školy,“ dodala Federičová. Podle výsledků takzvané mediační analýzy hraje právě vzdělání rodičů klíčovou roli.
„Nejdůležitějším faktorem, který ovlivňuje dosažené vzdělání dětí, je úroveň vzdělání jejich rodičů, které vysvětluje průměrně v zemích EU 57 procent vztahu mezi vzděláním dětí a jejich prarodičů,“ konstatuje se ve studii.
Vliv rodinného zázemí
Zbývajících 31 procent je ovlivněno vzděláním a socioekonomickým statusem prarodičů. „Vliv prarodičů je nejslabší právě v bývalých dvou socialistických zemích, což je v souladu se snahou komunistického režimu výrazně snížit nerovnosti u nejstarší sledované generace,“ uvádí analýza.
V evropském průměru tedy podle studie platí, že vzdělání není jen výsledkem osobní snahy, ale i rodinného zázemí a historických podmínek. V severských zemích, kde vzdělávací systém lépe vyrovnává nerovnosti, je mobilita tradičně nejvyšší.
Naopak v německy mluvících zemích a v jižní Evropě se úroveň vzdělání mezi generacemi přenáší výrazněji. Negativním důsledkem nízké vzdělanostní mobility jsou nerovnosti přetrvávají napříč generacemi a vzdělávací systém, který selhává ve své roli nástroje sociálního vzestupu.
Ministerstvo školství v listopadu zveřejnilo novou zprávu zaměřenou na finanční gramotnost 15letých žáků. Česká republika se sice umístila na pátém místě, současně se ale ukázalo, že je finanční gramotnost silně ovlivněna rodinným zázemím.
„Zvláštní pozornost by měla být věnována žákům z rodin s nižším socioekonomickým statusem, kteří mají často omezený přístup k finančním znalostem a dovednostem,“ uvedlo ministerstvo. Právě pro tyto děti je škola klíčovým prostředím.
„Výuka by měla být nastavena tak, aby podporovala jejich sebedůvěru při správě osobních financí, rozvíjela schopnost plánovat, odpovědně se rozhodovat a orientovat se v základních principech finančního systému,“ poznamenalo ministerstvo.
„Cílem je, aby i žáci z méně podnětného prostředí odcházeli ze školy s kompetencemi, které jim umožní činit informovaná rozhodnutí a vyhnout se rizikovému chování,“ dodalo ministerstvo.
