Podobné dilema, které dříve nebo později čeká snad každého z nás, řeší zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách (§ 28 odst. 3 písm. c). Podle něj má pacient právo vyžádat si konzultační služby od jiného poskytovatele, případně zdravotnického pracovníka.
1. Mj. být informován o poskytnuté zdravotní péči i jejích důsledcích, alternativách a rizicích.
2. Rozhodnout se, zda navrhovaný výkon podstoupíte. K tomu si můžete vyžádat názor dalšího odborníka či zdravotního zařízení. Písemně můžete odmítnout potřebnou péči poté, co jste byli informováni o možných následcích.
3. Znát veškeré informace o svém zdravotním stavu vedené ve zdravotnické dokumentaci a rozhodnout, kdo další (kromě zákonných výjimek) se o nich smí dozvědět.
Právo na druhý názor
Právo na tzv. druhý názor (second opinion, pozn. aut.) se však neposkytuje neomezeně, ale pouze v případě závažných zdravotních problémů či onemocnění, které hrozí operací nebo dlouhodobým léčením, anebo stavu, kdy dosavadní léčba dlouhotrvajících zdravotních obtíží nevede k uzdravení.
Zajít v těchto případech k jinému lékaři tedy není vyslovení nedůvěry původní diagnóze, ale zákonné právo každého pacienta získat jistotu.
U vybraných onemocnění tuto konzultaci hradí zdravotní pojišťovny.
Nejčastěji u rakoviny
Právo na druhý názor se nejčastěji využívá u onkologických onemocnění, transplantací a amputací, rekonstrukčních operací srdce a cév, endoprotéz či roztroušené sklerózy při stanovení diagnózy a navržení léčby.
Tuto možnost je naopak zapovězena, jde-li se o poskytování neodkladné péče, péče o osoby ve výkonu vazby, trestu odnětí svobody nebo zabezpečovací detence.
Informujte svého lékaře
Jak postupovat? Bez spolupráce s vaším lékařem se neobejdete, i když se vám asi nebude chtít jej informovat, že se pro jistotu jdete poradit s jeho kolegou. Pro druhý názor byste totiž měli jít vybaveni zdravotní dokumentací obsahující data z předchozí léčby, i když některé testy druhý doktorů může chtít zopakovat.
Co všechno budete potřebovat a za jakých finančních podmínek (ne všechna nová vyšetření nutně hradí pojišťovna) se dozvíte ve zdravotnickém zařízení, kam míříte pro další posouzení vašeho zdravotního stavu. Každé zařízení má pravidla nastavená trochu jinak, protože dosud neexistuje jednotně stanovený postup, jak toto právo využít.
Vždy na odbornější pracoviště
Není to však nákladná záležitost, ve většině případů se celková úhrada v hotovosti za opakovaná vyšetření pohybuje do tisíce korun.
V každém případě byste měli zamířit na odborně stejné či vyšší pracoviště, než bylo to původní. Tedy do krajské či fakultní nemocnice, komplexního onkologického centra apod. Není třeba shánět spojení na lékaře, většinou budete odkázáni na ambulanci.
Místo jistoty nejistota
Oslovili jsme několik lékařů, abychom se přímo od nich dozvěděli, zda uplatněné právo na druhý pohled vnímají jako újmu. Je to pro ně projevení nedůvěry ze strany pacienta? Mimo záznam, tedy pod příslibem anonymity, se shodli, že je to běžná praxe, protože za nimi zase docházejí pacienti jiných kolegů. Jedním dechem však přidali užitečný postřeh.
„Právo na druhý názor v sobě skrývá jedno úskalí. Může totiž pacienta znejistět. Například v diagnóze se názory dvou lékařů asi lišit nebudou, ale mohou být různé už v tom, zda provést zákrok hned, nebo ještě nějakou dobu volit jinou léčbu. A namísto toho, aby měl pacient jasno, měl by se teď rozhodnout mezi dvěma odbornými, a přitom relevantními názory.
Jenže on nemůže chodit za třetím, pátým nebo sedmým doktorem, aby našel většinový názor. Pokud pacienti svému lékaři věří, protože s ním už mají dlouhodobě dobré zkušenosti, měli by mu věřit i tentokrát a nezatěžovat se pochybnostmi.“
Nahrávat hovory u lékaře
Ministerstvo zdravotnictví oznámilo, že v rámci posilování práv pacientů i ochranu lékařů připravuje metodiku, která stanoví pravidla možného nahrávání komunikace při vyšetření ve zdravotnických zařízení. Bude to však zřejmě dlouhodobější proces vyžadující úpravu stávající legislativy.
Pořizování záznamů bez souhlasu druhé osoby je totiž podle občanského zákoníku možné jen v případě, že nahrávka bude sloužit například jako důkaz při vyšetřování. Musí tedy existovat důvodný předpoklad, že při kontaktu lékaře s pacientem dojde k nezákonnému jednání.
Ani v tomto případě však ani jedna strana nesmí záznam zveřejnit či s ním podobným způsobem nakládat, protože by šlo o zásah do osobnostních práv nahrávaného, ale výhradně jej předat orgánům zabývajících se šetřením dané záležitosti.
Ilustrační foto: Depositphotos.com
