Obchodní řetězce vládu převezly, naletět jim ale nemusela. Teď by si neměla „chladit žáhu“ hrozbou pokut

Obchodní řetězce si z vládních politiků udělaly „dobrý den“. Nejprve jim slíbily, že zlevní potraviny v rozsahu snížené DPH, ale po přijetí konsolidačního balíčku náhle otočily a tvrdí, že místo zlevnění musí dokonce zdražit.
Vláda by si teď neměla „chladit žáhu“ na obchodních řetězcích pohrůžkou pokut, jak to v neděli v televizi předvedl ministr dopravy Martin Kupka. Ilustrační foto: ODS

Obchodní řetězce kabinet premiéra Petra Fialy prostě převezly. O tom žádná. Ovšem vláda by si teď neměla „chladit žáhu“ pohrůžkou pokut, jak to v neděli v televizi předvedl ministr dopravy Martin Kupka. Taková pohrůžka nejen signalizuje určitou zoufalost, ale je též dětinská a hlavně krátkozraká.

Krátkozraká proto, že je diskutabilní, jaké vlastně má vláda legislativní páky na to, aby řetězce přiměla promítnout snížení DPH z potravin do koncových cen. A rovněž proto, že i pokud by vláda takové páky našla, veřejnost se okamžitě začne tázat, proč je nepoužila už dříve a nechala situaci zajít takto daleko.

Lidé se také mohou ptát, proč, když je nyní vláda ochotna zasahovat do trhu a nařizovat ceny, to samé neučinila už loni ve vztahu k energetickým podnikům a jejich cenotvorbě.

Takovým zásahem mohla zamezit tak výraznému růstu cen energií, který nastal a který nyní přispívá také ke zdražení potravin, resp. poskytuje řetězcům „příběh“, jímž by své navýšené marže a zisky veřejnosti marketingově „prodaly“.

Navíc si vláda nahněvá část svých zbývajících pravicových voličů, kteří jen těžko přijmou, že údajně středopravý kabinet chce tržním subjektům, byť jde o řetězce, diktovat cenotvorbu. Vždyť k něčemu takovému se neuchýlil ani žádný z levicových kabinetů, které Česku vládly od jeho vzniku roku 1993.

Obchodní řetězce nejprve, v září, naslibovaly vládním politikům, že potraviny zlevní v rozsahu snížené DPH (viz obrázek níže, pozn. aut.). Pak si nechaly schválit konsolidační balíček. A nyní, když už je podepsaný prezidentem, a vyšší marže řetězců tedy zaručené, vyrukovaly s tím, že nejen nezlevní, ale dokonce zdraží (viz opět obrázek níže).

Řetězce tvrdí, že zdražují kvůli drahým energiím, jež prý nečekaně tíživě doléhají třeba i na potravináře. Ale přece na to, že stát nebude za firmy, tedy ani za potravináře, platit třeba poplatek za obnovitelné zdroje, vládní politici upozorňovali už od jara.

Například ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela už koncem dubna v televizi upozorňoval, že bude prosazovat zrušení odpuštění poplatků z obnovitelných zdrojů energie od počátku roku 2024.

Zdroj: Trinity Bank

Takže řetězce musely po celou dobu, už nejméně od dubna, vědět, že energie mohou být i příští rok poměrně drahé. Přesto slibovaly hory doly, zejména tedy to, že sníženou DPH promítnou do koncových cen. A vládní politici jim uvěřili, ač je před tím kdekdo varoval. To je klíčová chyba kabinetu. Řetězcům prostě vláda tak naivně uvěřit neměla.

Nyní, když Fialův kabinet hořce shledal, jak jej řetězce obalamutily, by ale tím spíše měl zachovat chladnou hlavu. Přiznat si, že byl obelhán. Ale nepouštět se do výhružek řetězcům. Protože pokud ani tyto pohrůžky pokutami nezaberou, vláda bude vypadat ještě směšněji a ještě více bezzubě, což jí jen vezme další voliče.

Pokud vláda opravdu chce něco kloudného učinit, ať si odpustí pohrůžky a raději třeba vyvine tlak na Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Ten má stát standardně k dispozici, aby v podobných případech konal. Vládní ministři samotní ať se války s řetězci vystříhají, takový střet by měli přenechat právě třeba uvedenému úřadu.

Autor je hlavní ekonom Trinity Bank
(Redakčně upraveno)

Zavřít reklamu
Sdílet článek
Diskuse 4
Sdílet článek
Diskuse k tomuto článku je již uzavřena
  1. Ji Jirka

    Veřejnost si našla, nebo jí spíš je předsunuto, že nový koncentrát všehozla je obchodní řetězec. Je to ale přesně naopak. Cenová politika takového korporátu je tvrdá vůči zdražujícím dodavatelům, protože ví, že spadnout z pozice na trhu, kterou si léta buduje je snadné. A má ještě jednu výhodu, ale ne pro sebe. Je obrovská a tudíž se do ní politicky skvěle strefuje. Ilustroval bych to na mléčných produktech. Za loňský rok jejich ceny prodělaly akrobatické salto. Na začátku roku se třeba ceny sýrů vymkly z kloubů. Deset deka sýra se z dvaceti korun vystřelilo klidně k padesáti. Díky přenesení propočtů energií, které pociťovaly i tyto řetězce, akceptovali ceníky větších mlékaren. Během roku se ale situace začala uklidňovat. podniky, které nakupovaly energii na spotovém trhu, začali promítat zpět slevy a častější promoce do cen. Možná ušetřily i na emisních povolenkách a v polovině roku již bylo možné vidět sýr za 20. Sice v akci. Moožná i mimořádné, ale peněžence je to fuk. Dnes již sýr za dvacku koupíte běžně. A ejhle, kde se vzaly tu se vzaly hospodářské výsledky mlékáren ra rok 22, z nich je patrné, že trochu přestřelily. To je podle mě klasický příklad symbiózy dodavatele a řetězce a samořízené geneze cenotvorby. A tak je to vpořádku. Většinou tam, kdek nějaký řetězec zacílí na nějaký úhel trhu, tam smete cenochaos drobných obchodníků a nastolí směr a řád viz. Baťa viz. Dektrade ve stavebninách i řada dalších, třeba Decathlon. Výkřiky politiků, že něco zlevní, to už nedělal ani Štrougal v jiné době. Dnes to vnímám jako trapnost prázdné schránky politikovy. Co kdyby to pan Síkela řekl třeba tramvajákovi, že nemůže za tyhle náklady! Tak vstane z té židle a řekne mu na je to tvoje sednisi a jeď. Takže nechte řetězce žít.

  2. Pe Petr

    Problém cen je pouze drahá energie! Nafta je velmi levná,pracovní síla je podle západu za pakatel,takže jsme zase u cen energíí. Ty jsou např. v porovnání se Slovenskem šílené!

  3. PS Pavel Selinger

    Proč bychom měli kupovat předražené zboží, které nezbytně nepotřebujeme ?

Kurzovní lístek
Chci nakoupit
Chci nakoupit
Chci prodat
EUR
EUR
USD
GBP
CHF
JPY
DKK
NOK
SEK
CAD
AUD
PLN
HUF
HRK
RUB