Minulý týden jste kvůli projektu Perun oslovil ministra obrany Lubomíra Metnara otevřeným dopisem. Co vás k takovému, ne zcela obvyklému, kroku vedlo, pane řediteli?
Chtěl jsem, aby se veřejnost na konkrétním případě dozvěděla, jak ministerstvo obrany (MO ČR) přistupuje k pořizování techniky pro naše vojáky. Musím zdůraznit, že za čtyřicet let své kariéry v oblasti vojenských vozidel jsem se nesetkal s takto negativně účelovým a vůči domácímu výrobci výrazně záporným přístupem. V případě projektu dodávky vozidel Perun Armádě ČR totiž nejde o drobná pochybení, ale zásadní systémové selhání zúčastněných subjektů MO ČR, které vede ke vzniku rozsáhlé škody naší společnosti.
V čem podle Vás resort obrany v projektu Perun pochybil?
Celý průběh vojskových zkoušek byl do značné míry nestandardní a neodpovídal závazným předpisům ministerstva obrany pro tuto oblast. Naše společnost pak deklarovala MO ČR opakovaně závažná porušení předpisů, která vedla k hrubému narušení průběhu vojskových zkoušek. Jen pro ilustraci: Adresovali jsme ministerstvu obrany na padesát dopisů obsahujících přes šedesát upozornění na pochybení a na porušení vnitřních předpisů.
Můžete být konkrétnější?
Zkoušky nového typu vozidla jsou vždy velmi rozsáhlým procesem, který vyžaduje znalosti velkého množství jak speciálních předpisů NATO STANAG, tak i těch národních. V případě vozidla Perun však byly téměř celé vojskové zkoušky prováděny na základě subjektivních kritérií, která šla daleko nad rámec smluvních ustanovení.
Komise v těchto případech bohužel nedokázala svůj postup opřít o závazný standard nebo normu a ke stanovení a vyhodnocení jinak exaktních parametrů používala dle svých vyjádření metody „selského rozumu“, ačkoliv byla opakovaně upozorněna na nesprávnost svého počínání.
Pro ilustraci jeden konkrétní příklad: Vinou člena komise došlo k poškození vozidla a osádka byla vystavena riziku závažného zranění kvůli nerespektování bezpečnostních pokynů k použití speciální výbavy. Zmínit bych mohl také zkoušky zbraňových systémů, kdy komise stanovila takové parametry, že sám výrobce konstatoval nereálnost jejich splnění.
S testováním vojenské techniky máte bohaté zkušenosti. Co dalšího bylo podle vás při vojskových zkouškách nestandardní?
Třeba to, že v komisích pro kontrolní i vojskové zkoušky zasedali stejní lidé od armády, včetně shodného předsedy, kteří v kontrolních zkouškách nejdříve parametry schválili, aby je pak následně ve vojskových zkouškách rozporovali. Takže tito členové komisí popírali sami sebe.
Celý průběh vojskových zkoušek jsme v naší společnosti pochopitelně analyzovali. Snažili jsme se mj. pochopit, proč se začaly objevovat problémy. Zjistili jsme, už že na samém začátku vojskových zkoušek vozidla Perun se vysoce postavení členové zkušební komise vypravili ke konkurenci do zahraničí. A právě po jejich návratu se v projektu najednou začaly objevovat nepochopitelné „problémy“ a potíže.
Takový postup je pro mě už hodně za čarou a nikdy před tím jsem se s ním nesetkal. Nikoliv však ministerstvo obrany, které ve zmíněné cestě nevidělo problém. Kladu si v této souvislosti otázku, zda jde o nový trend v akviziční politice ministerstva. Bylo by zajímavé, jak by na takový případ reagovaly renomované zahraniční zbrojařské firmy například v tendru na bojová vozidla pěchoty. Určitě by jen nepřihlížely a přijaly by tvrdá opatření.
To už ale vaše firma také udělala, otevřený dopis ministrovi nebylo to jediné, co jste kvůli Perunům podnikli…
Ano, to je pravda. Chtěl bych zdůraznit, že naše společnost s Armádou ČR spolupracuje od svého založení a že až dosud jsme nikdy nemuseli sáhnout k právním krokům. Závažnost a četnost pochybení ministerstva u projektu dodávky vozidel Perun však nebylo možné ponechat bez reakce. V listopadu 2019 jsme proto podali na ministerstvo dvě žaloby.
Nicméně bych chtěl zdůraznit, že jsme ministerstvu mnohokrát nabízeli možnost dohodnout se na urovnání sporu tak, aby byla dodržena jak zákonná omezení ministerstva, a aby zároveň byly chráněny oprávněné zájmy naší společnosti. Naše nabídka však nebyla využita. Potvrzením ignorance ministerstva je například i to, že reagovalo pouze na jednu ze dvou předžalobních výzev.
Pominout nemohu ani další šikanózní krok, kterým byla sankční faktura na 11 miliónů korun za nedodání vozidel Perun, které však samo ministerstvo předtím odmítlo. Také z toho je zřejmé, že zájmem resortu obrany není smír, ochrana státního rozpočtu, nebo plnění smluvních povinností či zákonný postup, ale naopak cílený tlak na českého dodavatele.
Co myslíte, jak se bude situace kolem projektu Perun dál vyvíjet?
Situace kolem tohoto vozidla mi místy připomíná Hlavu XXII. Původně „korespondenční válka“ mezi námi a ministerstvem obrany se přesunula do soudní roviny. Hlavním cílem našich požadavků pochopitelně je, abychom čtyři vozidla Perun do armády zavedli a aby ministerstvo uznalo svá pochybení.
Dalším cílem je očistit jméno naší společnosti, neboť naši dlouhodobí zákazníci ze zahraničí se ptají, co se to v Česku děje, že to není normální, aby nás vlastní stát takto potápěl. Většina partnerů se přitom podivuje nad tím, proč české ministerstvo bojuje s domácími podniky a upřednostňuje dodávky ze zahraničí.
A jak to dopadlo?