Na Václavském náměstí nezvykle pusto, hotely setmělé, nad obchodním domem C&A svítí pár kancelářských oken. Pěší zóna vymetená, a ejhle, když je řeč o psovi, zrovna jeden malý si to mašíruje na vodítku s paničkou v červené bundě a užívá si vycházku bez rizika, že ho někdo zašlápne.
Thajské masáže mají otevřeno do prázdna. Masírovat nesmí, jen prosí o almužnu formou voucheru. Pár rybiček v akváriích, kam si turisté nořili svá ošlapaná chodidla k rybímu okusování, unaveně proplouvá kolem umělých nohou figuríny v paruce.
Fronta u knih a hlouček kolem dívky ve skafandru
Rušněji je kolem velkého knihkupectví a kolem odběrového místa na testování uprostřed Václavského náměstí, kde slečna oblečená do skafandru jako z filmu Vetřelec radí lidem, jak se testovat.
Zrovna k hloučku směrem od sochy sv. Václava doklusala podsaditá běžkyně navlečená v přiléhavém úboru z ropy. Jak hlouček zasmušilých testuchtivých postav uviděla, raději to otočila přes přechod na druhou stranu.
Před obchodem s becherovkou se cosi teplého venku nabízí, ale zákazníci skoro žádní, podobně jsou na tom všichni kolem Můstku, co vystrčili tanky s nápoji.
„Pane, vy máte drobné, vám to v bundě cinká. Dejte příspěvek na mého pejska, nebo pojde hlady,“ dotírá ani ne třicetiletý žebrák. Ruce má, nohy mu svižně běhají, slepý ani hluchý není a přesto žebrá. Výnosy z žebroty šly ale očividně také dolů, ale proměnit nataženou dlaň v ruku k dílu třeba ve skladu, to asi neklapne.
Apoštolové jsou teď někdy i v přesile
Staromák? Nejživěji je na Orloji, když pochodují apoštolové a kostlivec jim pak na závěr zatahá za zvoneček. Žádné užaslé asijské tváře s čínsko-japonskými fotícími prkénky na narcistických hůlkách (pro selfie) a naháněči turistů původem z Afriky. Místy popraskaná, omšelá plexiskla, to je to, co zbylo se staroměstských „zahrádek.“
„Pane, pojďte na svařák se slevou,“ láká překvapivě zvesela z jedněch mála otevřených dveří v Dlážděné ulici usměvavá zrzka. To při běžném životě Čech v Praze nezažijete, takovou vřelost. Staroměstský pivovar je zavřený úplně, PETky to přece nemohou zachránit.
A hračkářství v Dlážděné, kde jsou zejména loutky, například Spejbla a Hurvínka, také v jednom z detailů ukazuje, že panuje nouzový stav. Ve výloze snad už dvacet let neúnavně na kolotoči „chodily“ na šňůrkách dokola veselé postavičky, třeba šedivý pejsek. Pořád dokola, dnem i nocí. Loutkový kolotoč pro radost. Teď se netočí.
Bravo, Toscana!
Ne všichni to ale zabalili a pláčou. Třeba Toskánská vinárna ve Štěpánské ulici. „Ano, tržby jsou samozřejmě nižší, ale pomohla loňská kompenzace a hlavně: stálí zákazníci. Jsme jako malá vesnice. Klienti, vlastně už známí, si chodí i pro celé kartony dobrého vína. A některým jsem na Vánoce dělala naše prkénka se sýry a vybranými uzeninami,“ říká vinárnice Karolína.
Zdejší podnik zaměřený na dražší vína a delikatesy vybudovali od nuly manželé, kteří opustili zaměstnání v korporacích. Pět let usilovné práce. A dnes se jim vrací, že mají e-shop, že je lidé znají z trhů na Náplavce i z cest, které organizují do romantického penzionu u toskánských vinic, kde žijí nejraději. Stačí venku chvíli postát a pět šest stálých zákazníků zdraví už z dálky rozšafnou Karolínu. Tak trochu to vypadá jako z filmu z první republiky.
Taková procházka po Praze ale teď ukazuje jedno: Kdo postavil podnik trpělivě na dlouhodobých, místních a stálých zákaznících a zboží, které v supermarketu nemají, tak štít z podniku nesundává. Naopak ten, kdo točil velký byznys jen na neznámé mase lidí z ciziny, která sypala peníze ve velkém, ale za dva tři dny odjela, teď skončil.
A kolega-konkurent z dalšího vyhlášené vinárny ve Štěpánské ulici o dva vchody dále? Také to byla vynikající vinárna, s dlouholetou pověstí, ale rolety jsou dole.
Překvapení: Airbnb není mrtvé
Ve Štěpánské je zajímavý ještě jeden fenomén, paradox vzhledem k vylidněným ulicím a zavřeným podnikům: Airbnb není mrtvé, i když by si to tolik pražských aktivistů přálo.
Některé domy i nadále vítají turisty z ciziny. Lákají je poloviční ceny a do Prahy přijedou, i když si nikde neposedí. Jsou zde činžáky, jejichž vlastníci to nakombinovali rozumně: Polovinu bytů mají pronajaty dlouhodobí nájemníci, a polovina pořád jede na pobytové nájmy, i když to není takový výnos jako předloni.
A víte, ve kterém domě v ulici svítí nejvíce oken? Naproti přes ulici, v budově Finančního úřadu pro hl. město Prahu.
