Češi kupují ojetiny třikrát více než nová auta. Přitom se říká, že auto nebo motorka z Německa je dobrá ojetina. Jaké jsou vaše poznatky s auty dovezenými z Německa?
Naše analýzy ukazují, že minimálně dvacet procent ojetin v Německu je po vážné havárii, ale přitom před kupujícím se to zastírá. A z těch dvaceti procent je každé páté po už totální havárii. Koupit si tedy auto z Německa dnes znamená velké riziko, že vůz je ve skutečnosti vážně havarován. Navíc mnoho vozů s deklarovaným původem z Německa je ve skutečnosti z Itálie nebo Balkánu.
Kdo tyhle podfuky dělá? Individuální dovozci, kšeftaři z Čech, anebo už rovnou obyvatelé Německa mající tamní občanství?
Většina těchto takto poškozených vozů se opravuje až v Čechách. Dovozce šrot v Německu lacino koupí, tady někde ve stodole to rovná, lakuje, také vše relativně lacino a pak ho draho prodá.
Nepřispívá k tomuto kšeftování se „svařenci“ i to, že pojišťovny vraky prodávají, byť by měly být zlikvidovány nejen z hlediska pojištění, ale i fakticky?
Ano, pojišťovny vraky dále prodávají. Na jednu stranu vozidlo ekonomicky zlikvidují, ale reálně ho pošlou dál do světa.
To znamená, že například přední třetina vozu je zničená, zadní dvě třetiny na oko v pořádku. Všichni asi tuší, že i ta zadní část už není stoprocentní, ale stejně se prodá dále?
Víceméně ano. Octavia s vystřelenými airbagy: Oprava, jak má, vyjde klidně na sto dvacet tisíc, i když třeba má jinak jen naťuklý blatník. I auto, které má škodu za 200 tisíc korun, se dá opravit za dvacet tisíc korun. Záleží ale, jestli pak jsou funkční třeba právě airbagy.
Kdyby nebylo v oběhu tolik vraků, tak není co svařovat a omezilo by se množství takto přelakovaných z více kusů svařených vozů?
Přesně tak. Kdyby pojišťovny vozidla, jež samy prohlásí za totální škodu, skutečně nechala sešrotovat, tak tento šedý prodej by výrazně poklesl.
Je trestné, když někdo ze tří aut svaří jedno, i když to pak nemůže nikdy být bezpečné?
Výrobce definuje předpisy, jak vozidlo opravit. Ale prokázat pak někomu vinu při škodách na zdraví nebo při úmrtí, je velmi těžké, složité. Problém je na druhou stranu, že u nás je stále hodně lidí, kteří nemají dvě stě tři sta tisíc na slušné auto, a tak kupují auta za třicet.
…a pak jsou o nich dojemné příběhy ve zpravodajských portálech, jak s takovým autem nedojeli z výletu Polska…
…přesně tak.
Jak je možné, že přes český registr vozidel projdou hladce auta, jež dostanou razítko do techničáku, ale pak nějaká dálniční hlídka v Chorvatsku se podívá do chytré on-line krabičky a hned zjistí, že auto je kradené třeba někde ve Francii, a nic netušící české rodině ho bez milosti zabaví? Jak to, že úřad napojený na národní a evropské databáze je slepý a nějací policisté v cizině to hned vědí?
Na registru se podívají jen na deklarovanou zemi původu na to, jestli tam není vozidlo vedeno jako odcizené. Jestliže ten VIN kód (Vehicle identification number – Identifikační číslo vozidla, pozn. red.) ale pochází z jiného auta, jež není vedeno jako kradené, tak se na to na v registru nepřijde. A v tomhle státě není funkční kontrola, zda VIN, jež je v autě, opravdu prokazatelně odpovídá tomu, co je v technickém průkazu. Ono se to trochu kontroluje v rámci evidenční kontroly.
Prováděcí předpis uvádí, že pracovník stanice technické kontroly má VIN kód přečíst, není tam uvedeno, zda má prověřovat, zda je VIN proveden originálně na originálním místě… Pracovník STK je z předpisu povinen kontrolovat vizuálně jen to, zda VIN na karoserii odpovídá VID v technickém průkazu. Předpis nenařizuje kontrolu, zda je také VIN na originálním umístění, originálním provedením. Když si v autě vyškrábete VIN šroubovákem tak v podstatě podle litery zákona evidencí projdete.
U Fordu Mondeo, které jsem před lety kupoval jako dovoz ze Švýcarska, bylo v technickém průkazu uvedeno: VIN kód byl vyražen náhradní technologií. To je v pořádku?
Ano, to je jedna z legálních cest, jak si VIN kód na voze opatřit. Problém je i v tom, že u dvou třetin inzerátů na ojetá auta není uveden VIN, aby si ho zájemce nemohl předem ověřit. Někteří prodávající tam dokonce záměrně uvádějí úmyslně nesmyslná čísla.
Kolikrát za rok si řeknete, „no to je teda nářez, to jsem ještě neviděl“? A že jste už něco viděl, za ta léta, co vytváříte systém na prověřování aut.
Říkám si to stále a každý měsíc. Naposled mne dostal případ paní, která si ve středních Čechách koupila ojeté auto. Byla rozvedená, neměla moc peněz. Po koupi přijela k nám na prohlídku. Zjistili jsme, že auto je svařené z více kusů, že je kradené. Policie auto sebrala, paní omdlela. Bylo to opravdu silný kafe.
V médiích se hodně mluvilo o tom, že stáčení tachometrů je už trestné. Pomůže to vůbec něčemu? Na internetu se to pořád otevřeně nabízí nejčastěji jako „servis tachometru“.
Samozřejmě v principu je to, že je to trestné, správně. Na druhou stranu je to k ničemu. Ve všech zemích, kde se do zákona napsalo, že stáčení tachometrů je trestné, se vesele stáčí dále. V praxi je to tak, že problematiku automobilů mají u nás na starosti asi jen dvě desítky specializovaných policistů. A ti vám řeknou, že pro ně je mnohem snazší prokazovat stáčení jen jako podvod, než jako trestný čin. Když je to trestný čin, musíte toho výtečníka při tom fakticky chytit.
