V našich školách stále učíme příliš teorie a málo praxe, zatímco na západ od našich hranic, kde jsou školy mnohem více propojené s firmami (budoucími zaměstnavateli), tvoří praxe až 70 % výuky. Angažovanost soukromého sektoru v odborném vzdělávání má přitom i další pozitiva – od čistě praktického financování technického vybavení odborných škol, až po přiblížení studijních oborů potřebám pracovního trhu.
Ani systém celoživotního vzdělávání není nastavený optimálně. Vzdělávání pracujících proto suplují firmy. Situaci nezlehčuje ani to, že se na pracovišti potkává několik generací a každá vyžaduje zcela rozdílný způsob vzdělávání. Dnešní padesátníci mají před sebou dalších 15 produktivních let, než odejdou do důchodu. Trh práce se mění a je třeba zaměřit se na nové možnosti jejich kariérního směřování.
Už dávno neplatí, že výběr studijního oboru ovlivní celou budoucí kariéru zaměstnance. Lidé mohou svou kvalifikaci zvyšovat nebo zcela měnit v průběhu kariéry. Firmy nezřídka nabízejí zaučení či možnost doplnit si kvalifikaci. To je jeden z efektivních způsobů, jak doplnit neobsazené pracovní pozice.
Firmy mají většinou vlastní školící centra a vlastní rozvojové projekty, které jim pomáhají udržet odbornost v dlouhodobém horizontu. I absolventi středních odborných škol se musí doškolit, protože jim chybí praxe. Pozitivní je, že firmy jsou ochotné školit i nové uchazeče nebo agenturní pracovníky. Obvykle za podporu při získání vyšší kvalifikace očekávají loajalitu, například nemožnost odejít z firmy dříve než po roce.
V Česku aktuálně chybí nejvíce lidé do výroby, stavaři, řidiči a technici. Ve statistikách nejčastěji figuruje poptávka firem po operátorech výroby a montérech – ti sice nemají vysokou kvalifikaci, ale musí zvládat velké objemy, proto jsou pro podniky velmi důležití. Na kvalifikované pracovní pozice se nejčastěji hledají svářeči, CNC operátoři a řidiči vysokozdvižných vozíků.
Podle Světového ekonomického fóra do roku 2025 zanikne 80 milionů pracovních míst, ale 130 milionů nových se objeví, přičemž většinu z nich dnes ještě nelze ani definovat. To, že se většina zaměstnanců nebojí obor změnit, dává naději, že si náš pracovní trh s nadcházejícím vývojem poradí.
Autor je ředitel společnosti Manuvia
(Redakčně upraveno)
