Nevyčerpaná dovolená zdaleka není drobnost, kterou lze opomenout. Mnoho zaměstnanců i zaměstnavatelů stále neví, že dovolená během pracovního poměru nepropadá ani se neproplácí, a že špatný postup může vést k pokutám. Právní úprava je přitom jasná – volno se má čerpat, ne kumulovat.
Mnoho zaměstnanců se mylně domnívá, že pokud si dovolenou nestihnou vybrat, mohou se se zaměstnavatelem domluvit na jejím proplacení. To ale zákoník práce neumožňuje – alespoň ne v době trvání pracovního poměru.
Náhradu za nevyčerpanou dovolenou může zaměstnavatel vyplatit pouze při jeho skončení, a to podle průměrného hodinového výdělku zaměstnance za každou nevyčerpanou hodinu dovolené.
Praxe je však v mnoha firmách odlišná – zaměstnavatelé nabízejí svým lidem místo volna finanční kompenzaci. I kdyby na to zaměstnanec přistoupil, jde ze strany společnosti o porušení zákoníku práce a riskuje pokutu od dozorového orgánu.
Účel dovolené je zřejmý – má sloužit regeneraci zaměstnance, aby se minimalizovalo riziko jeho chyb i nemocnosti. Zaměstnavatelé by měli důsledně plánovat čerpání dovolené, nejen kvůli zákonu, ale i z čistě praktických důvodů. Přetížení lidé podávají horší výkon a častěji odcházejí.
Dovolená se má podle zákoníku práce vyčerpat v roce, kdy na ni vznikl nárok. Pokud to ale není možné – například kvůli nemoci, mateřské, rodičovské dovolené nebo z vážných provozních důvodů na straně zaměstnavatele –, automaticky se převádí do dalšího roku.
V takovém případě musí zaměstnavatel nejpozději do 30. června následujícího roku určit, kdy bude převedená dovolená čerpána. Pokud to neudělá, může si termín určit sám zaměstnanec, ovšem písemně a alespoň se čtrnáctidenním předstihem.
Jestliže zaměstnanec není schopen, kvůli nemoci nebo péči o dítě, vyčerpat ani převedenou dovolenou, stanoví zákoník práce, že její čerpání musí zaměstnavatel určit až po skončení těchto překážek.
Přibývá také zaměstnanců, kteří si žádají o převod nadstandardní části dovolené (nad zákonných 20 dní, pozn. aut.), například kvůli plánované delší cestě nebo studiu. I v takovém případě je převod možný, ale pouze se souhlasem zaměstnavatele.
Je nutné, aby si zaměstnanci byli vědomi, že převod dovolené není nárokem, který vzniká ze zákona automaticky. Právě naopak – zákon chrání právo na odpočinek, nikoli na trvalé hromadění volna.
Autorka je CEO portálu JenPráce.cz
(Redakčně upraveno)
