O zápůjčce? Ano, to je správný výraz pro zažitou půjčku. Občanský zákoník (OZ, § 2390 a další, pozn. aut.) však v základním ustanovení uvádí, že přenechá-li zapůjčitel (ten, co půjčuje) vydlužiteli (vypůjčuje si) zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vzniká smlouva o zápůjčce.
1. Půjčujete-li někomu peníze, myslete na riziko toho, že jejich vrácení může být po třech letech promlčeno.
2. Tříletá promlčecí lhůta se u půjčky s určeným termínem vrácení se počítá od smluvně dohodnutého data, resp. od uplynutí výpovědi. Pokud ve smlouvě termín vrácení uveden není, musíte vrácení zápůjčky aktivně řešit do tří let od podpisu smlouvy.
3. Smlouva o zápůjčce je platná také v ústní podobě, ale pokaždé doporučujeme písemnou formu, kde bude uveden především termín vrácení.
Zastupitelnou věcí může být pouze movitá věc, která může být nahrazena jinou věcí téhož druhu.
Ostatní věci, které do této definice nespadají, jsou nezastupitelné a smlouva o zápůjčce se jich netýká.
Peníze jako zastupitelná věc
Zastupitelnými věcmi tedy budou např. peníze, potraviny či pohonné hmoty a jiné, které lze nahradit stejným množstvím věcí téhož druhu.
Pokud někomu poskytneme např. tři kubíky dřeva a dohodneme se, že za rok nám vrátí tři kubíky (případně více), neočekáváme, že bude fyzicky vráceno přesně to půjčené dřevo, ale půjde o dřevo stejného či lepšího druhu v dohodnutém množství.
Peníze (jako měna, nikoli sběratelský předmět) jsou vždy zastupitelné. Nezastupitelné jsou naopak věci, které obvykle nelze nahradit stejným počtem téhož druhu.
Promlčeno po třech letech
Pro přehlednost se budeme zabývat pouze zápůjčkou peněz. V tomto případě je důležité si pamatovat nejen to, jakou částku půjčujeme, ale také si stanovit podmínky vrácení. Mnohý věřitel totiž může být překvapen, že po určité době je dluh promlčený a dlužník jej splácet nemusí.
Podle OZ se promlčují všechna majetková práva s výjimkou případů stanovených zákonem. Nebylo-li právo vykonáno v promlčecí době, promlčí se a dlužník není povinen platit. Promlčecí doba trvá tři roky a začne se počítat ode dne, kdy bylo možné podat žalobu k soudu. Pokud tedy jde o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci.
Jiná lhůta je (§ 629) u majetkového práva, které se promlčí nejpozději uplynutím deseti let ode dne, kdy dospělo. Zákon však dává věřitelům a dlužníkům možnost sjednání kratší nebo delší promlčecí lhůty. Musí se však pohybovat v rozmezí jednoho roku až patnácti let.
Výpovědní doba šest týdnů
Pro většinu pohledávek však platí podle občanského zákoníku tříletá promlčecí lhůta. V praxi to může dopadnout i tak, že po uplynutí promlčecí lhůty sice věřitel nadále může o vrácení peněz žádat před soudem, ale když dlužník namítne promlčení, tak soud věřiteli nemůže už promlčené právo přiznat.
Smyslem promlčení je motivovat zapůjčitele, aby se o svá práva staral včas, a současně je tím chráněn i vydlužitel, aby na něj (případně jeho dědice) „nespadly z nebe“ povinnosti staré až desítky let.
Co když ale ve smlouvě o zápůjčce termín vrácení stanoven není? Dlužník se k placení nemá, často právě s poukázáním na chybějící datum, a věřiteli už dochází trpělivost. Podle § 2393 občanského zákoníku – neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy. Není-li o výpovědi ujednáno nic jiného, je výpovědní doba šest týdnů.
Od kdy se počítá promlčení?
To by se dalo vykládat tak, že po dlouhém čekání na vrácení dluhu věřitel smlouvu o zápůjčce konečně vypoví se šestitýdenní výpovědní lhůtou, a když se ani pak nedočká, do tří let uplatní nárok u soudu. Podle judikatury však bude jeho nárok soudem opět považován za promlčený, protože od uzavření smlouvy po její výpověď uplynula doba delší tří let.
U zápůjčky, kde nebyl stanoven termín vrácení peněz (§ 2393), může totiž věřitel smlouvu o zápůjčce vypovědět teoreticky hned druhý den po jejím uzavření s šestitýdenní výpovědní lhůtou. Proto se tříletá promlčecí doba v tomto případě počítá od začátku smluvního vztahu, nikoli až od vypovězení smlouvy.
Vyplývá z toho důležitá zásada, že zápůjčku peněz by mělo provázet stanovení data, do kdy budou peníze vráceny. A pokud ve smluvně dohodnutém termínu vráceny nejsou, nejpozději do tří let uplatňovat nárok u soudu. Když termín vrácení peněz ve smlouvě uveden není, tak s využitím výpovědní lhůty smlouvu ukončit dříve, než po třech letech od jejího podpisu.
Raději písemná smlouva
Smlouva o zápůjčce nemusí být nutně uzavřená písemně, platná je také ústní forma, ale i v tomto případě platí, že co je psáno, to je dáno. V případě ústní dohody se totiž vystavujete nebezpečí situace tvrzení proti tvrzení, a když dlužník odmítá svůj závazek přiznat, čeká na vás martýrium v podobě předžalobní výzvy a následné žaloby.
Pro soudní jednání budete kvůli dokazování potřebovat svědky, případně si dohledávat nepřímé důkazy, které by spolehlivě a dodatečně svědčily ve prospěch toho, co lze snadno včas sepsat a potvrdit.
Když půjčujete peníze v rodině, je někdy vyžadování písemné smlouvy o zápůjčce považováno za projev nedůvěry a může nadělat zlou krev. Druhá důležitá zásada však zní, že smlouva by měla být vždy vypracována písemně. Předejde se tím mnoha pozdějším nedorozuměním, což by mělo být v zájmu obou stran.
Úroky i větší množství
Naopak pro zachování klidu v rámci rodiny je možné zapomenout na úroky, i když tuto možnost uvádí občanský zákoník (§ 2392) u zápůjčky peněžité či poskytnuté v cenných papírech. Při nepeněžité zápůjčce lze ujednat místo úroků plnění přiměřeného většího množství nebo věcí lepší jakosti, ale téhož druhu.
Pokud nejsou sjednány úroky, OZ poskytuje vydlužiteli právo zápůjčku splatit i bez výpovědi, tedy před dohodnutým termínem.
Bylo-li sjednáno vrácení zápůjčky ve splátkách, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úroky při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce. I během prodlení však je dlužník povinen dluh plnit a věřitel je oprávněn po něm takové splnění požadovat. Prodlení nemá remisorní (zprošťující) účinky.
Co se kde splácí?
Peněžní zápůjčka se jako dluh donosný splácí v místě zapůjčitele a měně místa plnění. Jestliže chce vydlužitel vracet peníze v jiné měně, než v jaké částku obdržel, musí dluh splatit tak, aby se obnos rovnal tomu, co od zapůjčitele dostal.
Při nepeněžité zápůjčce se vrací věc stejného druhu, jaká byla zápůjčkou dána. Nezáleží na tom, zda její cena mezitím stoupla či klesla. Jde o dluh odnosný, který je splatný v místě vydlužitele.
