Kočka divoká žije skrytě, takže snadno může unikat pozornosti člověka. Na území České republiky se vyskytuje pouze ve dvou regionech: V západních a jihozápadních Čechách a na moravsko-slovenském pomezí.
„GPS telemetrie je moderní metoda monitoringu různých druhům obratlovců. Umožňuje detailně mapovat jejich časoprostorovou aktivitu,“ řekla zooložka Jarmila Krojerová z Ústavu biologie obratlovců Akademie věd ČR.
Dodala, že získaná data pomohou lépe porozumět chování koček divokých. „A také tomu, jaké mají požadavky na prostředí, které obývají,“ konstatovala Krojerová. Výskyt a stav populace kočky divoké mapuje projekt Technologické agentury ČR financovaný z programu Prostředí pro život.
Jako pilotní území vybrali odborníci vojenský újezd Hradiště v Doupovských horách, kde v posledních letech zdokumentovali nejpočetnější populaci koček divokých na českém území. První kočku divokou tu fotopast zachytila v roce 2019.
„Na základě dosavadních dat z fotopastí a analýzy DNA se domníváme, že tato populace může mít ke dvěma desítkám jedinců, možná i více,“ řekl Jiří Sochor ze spolku Rys Ostrovid, který s vědci dlouhodobě spolupracuje. Samci Matějovi je podle odhadů čtyři až pět let.
Přítomnost kriticky ohrožené kočky divoké v Doupovských horách potvrzuje, že vojenské prostory, podobně jako velkoplošná chráněná území, patří z hlediska ochrany přírody k nejzachovalejší územím. Udržují se v nich cenné biotopy, které mohou kriticky ohroženým druhům vyhovovat.
„Doupovské hory jsou z hlediska ekologické hodnoty a druhové rozmanitosti mimořádně cenným územím,“ konstatovalo před časem vedení Vojenských lesů a statků, které se na monitoringu kočky divoké rovněž podílejí.
V terénu mají nyní vědci zhruba 140 fotopastí a takzvaných chlupových pastí. Pomocí nich se snaží zmapovat výskyt kočky divoké a získat potřebný genetický materiál. Výzkum podporuje Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a další organizace.
Vědci vyzvali veřejnost, aby je upozornila, pokud na kočku divokou v přírodě narazí. Jenže lidé si často divokou kočku pletou s druhem chovaným doma.
Divoká versus domácí
Nejvýraznějším rozdílem je zbarvení srsti a hřbetu. Ve zbarvení kočky divoké převládá šedohnědý až šedožlutý odstín, přičemž hřbet, nohy a ocas jsou výrazně pruhované, pruhů je ale celkově méně než u kočky domácí a jsou méně kontrastní. Také ocas mívá divoký druh obvykle huňatější.
Zásadním problémem je podle vědců křížení kočky divoké s její domácí „sestrou“, což může přinést konec genetické čistoty volně žijícího druhu.
„Rozlišování koček divokých a koček domácích na základě vzhledu může být problematické, obzvláště pro laickou veřejnost. Výskyt hybridů toto rozlišování významně komplikuje i odborníkům,“ řekl zoolog Martin Duľa, který působí v Mendelově univerzitě v Brně.
