Původně se mělo příslušné videokonferenční jednání, vedoucí potenciálně ke smíru v cenové válce, vést už v pondělí. V sobotu však bylo odloženo, nejspíše na čtvrtek, kvůli pokračujícímu napětí mezi Moskvou a Rijádem. Rusko i Saúdská Arábie se vzájemně obviňují z destabilizace trhu s ropou, jejíž cena se letos propadla o padesát procent.
O roli mediátora se zatím nepříliš účinně pokouší Spojené státy. Američtí břidliční těžaři jsou ropnou cenovou válkou poškozování ještě více než Saúdská Arábie nebo Rusko, jelikož ropu těží za vyšší náklady. Příliš levná ropa je tedy mnohdy ohrožuje přímo existenčně. Trumpova administrativa se tak do ropné války snaží po svém vložit. Právě angažování se Washingtonu v této situaci zásadně přispělo k tomu, že ropa minulý týden historicky zdražila.
Trump sice ve svém čtvrtečním tweetu deklaroval, že se Rijád i Moskva usnesly na škrtech v těžbě, avšak z víkendového postoje dvou největších světových ropných vývozců nic takového patrné není. Americký prezident si tak dost možná jen připravoval půdu pro to, aby mohl Rijád i Moskvu nařknout z neplnění slibu, který ovšem nikdy neslíbily, a získat tak záminku pro zavedení cel na dovoz ropy do USA.
Jde mu totiž pochopitelně o omezení rozsáhlého propouštění v americkém ropném a energetickém průmyslu, které nyní hrozí kvůli cenové válce a zejména kvůli šíření koronavirové nákazy. Míra nezaměstnanosti v USA se může letos vyšplhat až k úrovni třiceti procent, výše, než kde byla během hospodářské krize 30. let minulého století. To pochopitelně značně ohrožuje Trumpovo listopadové znovuzvolení.
Je však zjevné, že cenová války navzdory víkendové rozmíšce Rijádu a Moskvy brzy skončí, alespoň tedy v té své současné vyhrocené podobě. Není v zájmu nikoho z klíčových aktérů, a zvláště ne v této obecně již extrémně obtížné době. Obě země potřebují ropné příjmy jako sůl, aby mohly plnit svojí veřejnou kasu a sanovat svoji ekonomiku, poškozovanou koronavirem.
Nikdo však také nechce ztratit tvář. Alespoň zatím. Saúdská Arábie proto začala hledat globální řešení ropné otázky. Chce, aby těžbu omezovali nejen členové kartelu OPEC a další tradiční těžaři, donedávna spojenci kartelu, v čele právě s Ruskem.
Vstříc už Rijádu vychází například Norsko. Největší těžař západní Evropy zváží snížení produkce ropy, pokud se těžaři v čele se Saúdskou Arábií a Ruskem dohodnou na koordinované redukci dodávek. Norsko se přitom k takovému koordinovanému kroku připojilo naposledy v roce 2002.
Poprvé po takřka padesáti letech uvažuje o regulaci těžby dokonce i americký stát Texas, který představuje centrum ropné produkce v USA. Připravenost k jednání signalizuje třeba i kanadský stát Alberta.
Dosažení celosvětové dohody je stále naléhavější nejen s ohledem na stav rijádské nebo moskevské veřejné kasy. I s ohledem na samotný fakt, že ropy se těží tolik – a spotřebovává tak málo –, že začíná být problém ji uspokojivě skladovat.
Autor je hlavní ekonom Czech Fund
(Redakčně upraveno)
