Inženýři společnosti Dyson vyvinuli speciální technologii čištění, která je vysoce účinná při odstraňování „typických“ znečišťujících látek v domácnostech.
Kožní buňky: Jde o jednu z nejběžnějších částic, nacházejících se ve filtrech. Průměrný člověk ztrácí kolem 5 až 15 gramů kůže týdně, tedy hmotnosti sáčku bramborových lupínků. Odumřelá pokožka tvoří vločky, které mohou být malé až 30 mikrometrů, lidské oko je tedy nepostřehne. Jakmile se ovšem dostanou do vzduchu, jsou kožní buňky dostatečně lehké, aby mohly být přenášeny větrem, vdechnuty – anebo zachyceny do filtrů čističek.
Lidské vlasy i chlupy a srst domácích zvířat: Tyto částice jsou ve filtrech běžně k nalezení. Vlasy se mohou rozpadat na částice, poletovat vzduchem a zachytit se v čističkách.
Zbytky hmyzu: Někdy je obtížné je identifikovat, protože organická hmota rychle degraduje. Mrtví brouci, pavouci i mouchy tvoří část běžného domácího prachu, rozptýleného ve vzduchu.
Roztoči: Mohou žít na koberci a jsou jedním z důvodů, proč se doporučuje v domácnostech často vysávat. Když se člověk posadí na pohovku, naklepe polštáře nebo zatřepe dekou, mohou se ve světle objevit malé částečky. Roztoči se živí kožními buňkami, proto se jim dobře daří v čalouněném nábytku, matracích i textiliích. Tyto roztoče však lze nalézt také ve filtrech čističek – což znamená, že se mohou volně pohybovat ve vzduchu.
Části gumy: Existují důkazy o kaučukových částicích ve filtrech. Pravděpodobně se uvolňují z pneumatik, oknem se dostanou do domu při větrání a posléze se zachytí filtrem čističky.
Částice kosmetiky: Když je slunečno, dostávají se do vzduchu částice krémů na opalování nebo například silikonové kuličky, které jsou součástí make-upu či dalších kosmetických produktů, jako je lak na vlasy.
Vlákna z tkanin: Zejména pokud stojí čistička v technické místnosti, ve filtru je shromážděno více vláken z tkanin. Pomocí světelného mikroskopu lze zvýraznit barvu vláken, někdy dokonce tak přesně, že je možné identifikovat kus oblečení.
Mikrobiologové této firmy zároveň provedli pomocí skenovacích mikroskopů analýzu čističek vzduchu a na filtrech objevili například mrtvý hmyz, vlasy, roztoče nebo částice gumy, které sice patří mezi méně známí znečišťující látky – filtry je ovšem pravidelně zachycují.
Vzácným jednorázovým objevem se stala DNA z chlamydií, což jsou paraziti, kteří žijí uvnitř buněk a způsobují zdravotní obtíže.
Chlamydie jsou nechvalně známé jako pohlavní nemoc, ale napadat mohou rovněž plíce nebo dokonce oční spojivku.
Podle odborníků společnosti Dyson je možné, že DNA z chlamydií na filtru mohla pocházet ze zvířat, která byla v kontaktu s ptáky, jejichž prostřednictvím se mohla otevřeným oknem, respektive větrem do bytu dostat. Jednoznačné vysvětlení přenosu ale nebylo možné zjistit.
Otevřeným oknem do domácnosti
Právě otevřenými okny se totiž do domácností dostává nejen čerstvý vzduch, ale také mnoho nečistot.
„Vítr, který fouká venku kolem našich domovů, přináší do domácností ještě více znečišťujících látek, než se v interiérech běžně vyskytuje,“ upozornil Karel Holeyman, vedoucí výzkumu mikrobiologie.
V mikrobiologickém týmu v Dysonu pracoval Holeyman deset let, zabýval se šlechtěním i studiem roztočů, pracoval s kulturami živých bakterií a testoval nové technologie čištění. Jedním z nejpřekvapivějších součástí je ale právě analýza čistících filtrů.
„Protože nemáte tušení, co najdete. Od hmyzích křídel bez těla až po přítomnost DNA z chlamydií,“ řekl Holeyman. Dodal, že spoustu z toho, na co na filtrech narazí, zůstane navždy záhadou.
Gem McLuckie, vedoucí vědecký pracovník oddělení mikrobiologie v Dysonu uvedl, jeho tým se většinou stará o nejmenší znečišťující látky v ovzduší, jako jsou plyny nebo uhlíkový prach: „To jsou druhy sloučenin, o nichž jste slyšeli ve zprávách, které se zkoumají z hlediska možných zdravotních problémů. Ale pro mě jsou nejzajímavější větší částice – mohou vyprávět příběh o konkrétním člověku. Obvykle dokážu zjistit, zda má domácího mazlíčka, jestli je kuřák, zda žije poblíž frekventované silnice a spoustu dalších informací.“
Syndrom nezdravých budov
Ovzduší v bytech, rodinných domech, ale také třeba v kancelářských budovách nebo školách zkoumají odborníci z různých uhlů poměrně často a pravidelně. Nedávná studie Státního fondu životního prostředí ČR například odhalily, že nezdravé prostředí je v Česku ve třech čtvrtinách veřejných budov, jako jsou školy, kanceláře, zdravotnická zařízení nebo pečovatelské domy.
Jde o takzvaný syndrom nezdravých budov, který nejčastěji souvisí právě s kvalitou vzduchu v interiéru. Nejproblematičtější jsou nově postavené nebo rekonstruované budovy, zejména pak otevřené kanceláře.
„Syndrom nezdravých budov popisuje nespecifické zdravotní potíže osob v budovách. Potíže nemají zjevné příčiny, ale vypadá to, že souvisejí s budovou, protože po jejím opuštění vymizí,“ uvedla Zuzana Mathauserová ze Státního zdravotního ústavu.
„Objevit se mohou ve všech typech nových a renovovaných budov, velkým zdrojem jsou zejména moderní administrativní budovy.“
Nejčastějším problémem bývá podle studie snaha o co největší tepelnou izolaci budovy. V konečném důsledku se tím omezuje možnost dostatečného přívodu čerstvého vzduchu, což se projevuje zejména v zimě.
„Souvisí to s celkovou únavou a psychickým stavem zaměstnanců v tomto období. Přes zimu tráví více času v budovách než venku, méně se větrá, vzduch bývá sušší a dříve se stmívá,“ konstatovala Marcela Skřehotová ze Znaleckého ústavu bezpečnosti a ochrany zdraví.
„Typickým příkladem problémových budov jsou ještě nedávno tolik populární open space kanceláře,“ dodala.
