Před časem v článku Stát porušuje zákon vůči desítkám tisíc nových důchodců. Jsem jedním z nich náš čtenář popsal strastiplnou cestu za přiznáním důchodu, na níž kráčel přes 150 dní. Zájem o tento článek a reakce na jeho obsah dokázaly, že nejde ani zdaleka o ojedinělý případ.
Tak jsme se autora zmíněného článku po čase zeptali, zda v jeho případě už došlo k nějakému vývoji.
Nic, zase nic
„Nic, zase nic, chtělo by se zazpívat s Vlastou Redlem, kdyby mi bylo do zpěvu,“ odpovídá Jan Bílek (jde o pseudonym, redakce má jeho skutečné jméno k dispozici). „Již jsem překročil hranici 170 dní od podání žádosti, brzy tedy zaznamenám tuplované porušení zákonné lhůty.
Podle pokynu na www.cssz.cz jsem poslal, dokonce dvakrát, kontaktní formulář, jehož prostřednictvím jsem se měl, v jakém stavu je vyřizování mé žádosti. Tři týdny čekám na alespoň automatické potvrzení příjmu.
Tak jsem napsal mail přímo ministru Jurečkovi, pod jeho úřad tato agenda spadá. Seznámil jsem se ho se svým případem a mj. se jej zeptal, co by tomu říkal, kdyby mu pět měsíců nechodila výplata, protože je mzdovka na ministerstvu přetížená.
Tato představa úřadníky možná až vyděsila, protože obratem mi přišla odpověď, že pana ministra můj mail zaujal (!) a mám zaslat osobní údaje. Ministerstvo mi prý na sociálce zjistí, jak to s mojí žádostí vypadá. Obratem jsem data zaslal a – několik týdnů nic.“
Půlrok se stává pravidlem
Jak víme z reakcí našich čtenářů, není výjimkou, že se jejich žádosti o přiznání starobního důchodu vyřizují půl roku. To znamená, že jsou celou dobu bez příjmu a mnozí se dostávají do existenčních potíží nikoli vlastní vinou.
Ale je skutečně za tímto selháním státního úřadu jen nečekaně velké množství žádostí, které na správu sociálního zabezpečení doputovaly koncem loňského roku?
Nevyplaceny skoro tři miliardy
Pojďme počítat, stačí orientačně. Průměrný důchod činí kolem 20 000 korun a stát jej od začátku roku (kdy bylo výhodné začít penzi pobírat, pozn. red.) zhruba pět měsíců zadržuje 27 000 seniorům. To znamená, že je momentálně okrádá o 2,7 miliardy korun. Což z hlediska sekery, s níž mává ministr financí Stanjura, nevypadá jako megaproblém, ale jako kosmetické vylepšení průběžné finanční bilance to může být celkem fajn.
A počítejme dál. Při úroku 6,5 procenta, kterými by si důchodci mohli nevyplacené penze zhodnotit, přichází 27 tisíc seniorů za každý měsíc o 13,5 milionu a za zmíněných pět měsíců o 67,5 milionu. Dohromady, při našem orientačním výpočtu přišel každý z nich o dva a půl tisíce.
Opakujeme, že jde o orientační výpočet, protože za normálních okolností by zmíněných pět penzí na spoření měli senioři až nyní. Ale na druhou stranu nezapočítáváme šestnáctiprocentní inflaci, která jim zadržované důchody průběžně krátí.
A proč vlastně by měli být připraveni o jakékoli peníze?
Zaplatí stát penále a pokutu?
Tahle mince však má ještě druhou stranu, tu výdajovou. Pořad mějme na mysli, že stát zmíněných 2,7 miliardy průběžně nešetří díky propouštění zbytečných úředníků či zkrácení nesmyslných dotací, ale na základě porušení zákona, které sám sobě povolil a zdůvodnil. Pokud by totiž platil stejný metr, pak bychom museli na stát hledět jako na neplatiče, který úmyslně krátí povinné platby. Například daně.
A v tomto případě se dlužná částka zvyšuje o pokutu ve výši 0,05 procenta za každý den prodlení a úroky z prodlení v aktuální výši 15 procenta. Což mimochodem po dosažení 100 000 Kč dělá 50 korun denně jen na pokutě.
Chránit i okrádat…
Takto tedy trestá stát své občany, pokud se snaží vyhnout povinnosti zaplatit to, co stanoví zákon. A opačně to bude jak?
Kdo uhradí čekajícím seniorům kromě zpětně doplacené penze ušlý zisk? Ale co je mnohem závažnější – kdo převezme zodpovědnost za to, že se kvůli státu dostali do exekuce, nezaplatili včas nájem či poplatky, musejí se omezovat ve spotřebě apod., protože několik měsíců nedostali peníze, jejichž vyplacení stát garantuje, ale z různých příčin odkládá?
Senioři si měli naspořit, než šli do důchodu. I takové rady zaznívají v komentářích na sociálních sítích. Teoreticky je to pravda, ale finanční polštář si nezvládne vytvořit zhruba polovina našich obyvatel. A hlavně – proč by životní úspory měly padnout na obranu před státem, který si senioři celý život platí, aby je chránil a nikoli okrádal?
Ilustrační foto: Depositphotos.com
