Obě charakteristiky jsou samozřejmě uváděny s velkou nadsázkou, příznivci cechu Petrova i Hubertova vyznávají jiné hodnoty. A navíc pro adepty rybářství i myslivectví platí, že na začátku je jejich koníček stojí hodiny učení, běhání po úřadech i nemalé náklady.
1. Rybářský lístek získáte na základě zdárného sloužení zkoušek v některé z místních organizací rybářského svazu. Na jeho základě si zakoupíte povolenku k lovu, jejíž cena se liší podle toho, na jak velké území je vystavena a na jaký druh vod.
2. Kromě vybavení, které si rybář pořizuje sám, zákon předepisuje povinnou výbavu. Ta je předepsána také v některých revírech.
3. Rybaření je možné si vyzkoušet nanečisto, např. zakoupením měsíčního lístku nebo lekce v soukromém revíru.
4. Myslivcem se zájemce stane až po absolvování teoretického kurzu zakončeného zkouškami z několika předmětů. A také absolvováním roční praxe přímo v honitbě pod dohledem patrona.
5. Po úspěšném složení zkoušek si uchazeč může zažádat o lovecký lístek a zbrojní průkaz na lovecké zbraně.
Nejdříve učebnice, pak lístek
Chcete legálně rybařit v českých vodách? Pak byste se měli v první řadě požádat o členství v jednom ze dvou rybářských svazů – českého (ČRS) nebo moravského (MRS). To však nestačí, musíte se stát i členem některé z místních organizací (MO). Tady už na volbě dost záleží, protože některé organizace hospodaří samostatně a vydávají pouze povolenku na rybářské revíry ve vlastní správě, jiné jsou naopak začleněny do společného rybolovu v rámci kraje či celého svazu.
Ale s lovem předbíháme, protože jako zelenáč ještě zdaleka nejste rybářem. V MO vám sdělí výši jednorázového zápisného i ročního členského příspěvku (podle místních zvyklostí), zjistíte požadovaný počet brigádnických hodin (lze se z nich vyplatit) a jako protiváhu vás zkušenější členové provedou zkouškami pro získání rybářského lístku.
Zkoušky mohou být ústní nebo písemné (nikoli korespondenční), znění otázek je předem známo. Obvyklou podobou testu je 10 otázek s využitím grafiky (ryby, rostliny, živočichové vázaní na vodní prostředí) a 15 otázek z práva, biologie a rybářství. Po úspěšném složení testu získáte Osvědčení o získání kvalifikace pro vydání prvního rybářského lístku, stanete se členem rybářského svazu a máte nárok na rybářský lístek.
Za lov se platí
Rybářský lístek si vyzvednete v místě trvalého bydliště a zaplatíte za něj podle doby platnosti (minimálně roční). Už jste sice členy svazu i MO, ale ani to nestačí k tomu, abyste prvně nahodili. K rybaření si potřebujete zakoupit povolenku k lovu, kterou vydává vaše místní organizace.
A vy si můžete vybrat, zda si chcete zaplatit povolenku místní, územní (obvykle kraj), celosvazovou nebo celorepublikovou. Dále se povolenky dělí na pstruhové (revíry s obvykle menšími řekami osazenými pstruh) a mimopstruhové (spodní části řek, rybníky a přehrady). Cena je odstupňovaná podle velikosti území a charakteru vod, kam jste si právo rybařit zaplatili.
A můžete už konečně vyrazit k vodě? Pokud máte zakoupeno veškeré vybavení, pak už ano. A tím vybavením se nemyslí jen pruty, navijáky, mušky, košík, brodící boty, třpytky, trojháčky, drátky a lanka, splávky, stojany (vidličky), číhátka, voděodolné boty i oblečení a pohodlné křesílko.
Přímo zákon totiž nařizuje mít ve výbavě podběrák, metr k měření délky ryby a vyprošťovače háčků (peány, obůstky či malé kleštičky). Další povinná výbava rybáře se liší revír od revíru, takže je nutné si předem nastudovat pravidla daného revíru nebo rybářského svazu. A nikdy doma nenechávat rybářský průkaz a povolenku k lovu. Jednou ročně pak své organizaci povinně odevzdáváte seznam úlovků.
Raději předem vyzkoušet
Ale také se snadno stane, že absolvujete zkoušky, zaplatíte poplatky, nakoupíte si nádobíčko a po pár hodinách u vody zjistíte, že cítíte spíš zimu než romantiku a že jste se rybářem stát vlastně ani nechtěli.
Je výhodné se pojistit předem a například si na zkoušku zajistit měsíční rybářský lístek, pro jehož vydání nemusíte skládat zkoušky. Anebo existují možnosti zachytat si, dokonce se zapůjčeným nářadím, v soukromých revírech. Není to právě laciné, ale nemusíte kvůli tomu vstupovat do rybářského svazu a na vlastní kůži si vyzkoušíte, jestli vás rybářství opravdu chytne a má cenu začít do nového koníčka investovat.
Cesta do lesa
Cesta do lesa je podobná, v každém případě však delší. Kdo se chce stát myslivcem, musí složit zkoušky z myslivosti v Okresním mysliveckém spolku (OMS). K těm však vede minimálně roční teoretický a praktický přípravný kurz. Obsahem roční praxe je především činnost přímo v některé honitbě, účast na kynologických akcích i chovatelské přehlídce a výcvik s kulovou a brokovou zbraní.
Uchazeč by měl absolvovat co nejvíce akcí, které jeho myslivecké sdružení pořádá. Při tom jej doprovází a sleduje starší myslivec (patron), který adepta po zkušebním období hodnotí a případně doporučuje, protože myslivcem se může stát pouze člověk bezúhonný, duševně i tělesně zdravý.
Teoretická příprava je rozsahu zhruba 70 hodin (účast na min. 50 je povinná) a připravuje budoucí myslivce na závěrečné zkoušky z historie myslivosti, myslivecké etiky, mluvy a tradic. Dále z myslivecké zoologie a biologie zvěře, právních předpisů, znalostí o zbraních a střelivech, o ochraně krajiny a přírody, veterinárních předpisech.
Až po úspěšném složení zkoušek z myslivosti je vydáno uchazeči vydáno potvrzení, na jeho základě může požádat o vydání loveckého lístku a následně zbrojní průkaz na skupinu loveckých zbraní.
