Aktuální analýza srovnává preferované možnosti a skutečné pracovní zapojení českých matek malých dětí a vypočítává, co by to znamenalo pro příjmy veřejných rozpočtů.
Vychází z toho, že v evropském srovnání je v České republice jedno z nejnižších zastoupení matek předškolního dětí na pracovním trhu. Většina z nich by přitom péči o děti ráda kombinovala například s částečným pracovním úvazkem.
Mnohým z nich v tom ovšem brání různé překážky, jako je nedostatek předškolních zařízení, nízká nabídka práce na částečné úvazky nebo předsudky ze strany zaměstnavatelů vůči ženám s malými dětmi.
Ideálem je 12 hodin týdně
Analýza vychází z dat šetření Mumdoo z roku 2024 týkající se flexibility práce, jehož se zúčastnilo více než 10 tisíc matek dětí do 4 let věku. Z šetření vyplývá jednoznačný závěr: Celkem 93 procent matek by chtělo pracovat.
Většinou by ale preferovaly práci na částečný úvazek, pracovat na plný úvazek si přeje jen 13 procent z nich. Ve skutečnosti ale pracuje zhruba jen polovina matek (52 %). Průměrná matka by preferovala pracovat 17 hodin týdně.
Průměrný preferovaný úvazek nepracujících matek je 12 hodin týdně. Pokud by těmto matkám bylo umožněno pracovat podle jejich preferencí, přineslo by to do veřejných rozpočtů zhruba 9,1 miliardy korun ročně na dani z příjmu a odvodech na sociální a zdravotní pojištění zaměstnanců a zaměstnavatelů.
„Podíváme-li se na pracující matky, zjistíme, že pracují průměrně 17 hodin týdně, ale chtěly by pracovat 21 hodin týdně,“ sdělila autorka analýzy Klára Kalíšková, která působí na IDEA při CERGE-EI a také na Fakultě informatiky a statistiky Vysoké školy ekonomické v Praze.
„Analýza ukazuje, že navýšení jejich úvazku na úvazek preferovaný by do veřejných rozpočtů přineslo dodatečných 1,231 miliardy ročně,” dodala Kalíšková. Naplnění pracovních preferencí matek s dětmi má tedy potenciál do veřejných rozpočtů přinášet zhruba 10 miliard korun ročně navíc.
Pro představu, tato částka téměř odpovídá celkovému výběru daně z nemovitostí v Česku nebo veřejné institucionální podpoře výzkumu a vývoje na vysokých školách. Zmiňovaných 10 miliard je přesně polovina částky, o níž se letos musí zvýšit státní provozní podporu fotovoltaických elektráren.
Nerovnost mužů a žen
Česká republika si velmi špatně i v aktuálním žebříčku genderové rovnosti, v němž se v rámci Evropy umístilo na nelichotivém předposledním místě – hůře je na tom pouze Turecko. Česko si podle Global Gender Gap pohoršilo i v globálním srovnání, kdy se propadlo o tři příčky na 104. místo ze 146 zemí.
Nejlépe si Česko vede v oblasti vzdělání, kde dosáhlo stoprocentní genderové rovnosti a v oblasti zdraví, nejhůře naopak v politické sféře. V platové rovnosti je jednou z nejhorších zemí v Evropské unii.
Podle průzkumu společnosti ManpowerGroup, kterého se zúčastnilo 525 zaměstnavatelů, uvedlo 15 procent z nich, že ke genderové rovnosti mají ještě daleko. Plné genderové rovnosti dosáhlo podle odpovědí 24 procent organizací.
Generální ředitelka ManpowerGroup Česká republika Jaroslava Rezlerová uvedla, že ženy se nemohou zapojit do trhu práce tak, jak by chtěly. „Čeští zaměstnavatelé totiž stále nedokážou vytvářet vhodné podmínky pro jejich větší zapojení a kariérní rozvoj,“ uvedla Rezlerová.
„Firmy sice deklarují rovnost na pracovišti, ale často jde pouze o dojmy nebo zbožná přání, která nejsou založena na datech a faktech,“ konstatovala Jaroslava Rezlerová. „Až čísla ukážou, jaká je objektivní skutečnost.“
