Většina čerpacích stanic si tedy v červenci dále své marže navýšila. Veřejnost ani média totiž už v červenci nesledovaly jejich cenotvorbu tak bedlivě jako v červnu, kdy došlo k zavedení nižší spotřební daně z pohonných hmot.
Zmírnění tohoto společenského tlaku umožnilo čerpacím stanicím navýšit si své marže. V tom jim pomohl také příznivý vývoj na světovém trhu s ropou a rovněž na evropském trhu s velkoobchodně prodávanými palivy.
Cena ropy na světovém trhu i cena paliv na surovinové burze v Rotterdamu během července poklesly. To čerpacím stanicím vytvořilo prostor pro navýšení marže. Snižování svých nákladů totiž většinově promítaly do konečných cen jen nedostatečně nebo s větším než nutným zpožděním.
Spoléhaly se zjevně na celkovou atmosféru ve společnosti, která je už řadu měsíců „masírována“ informacemi o rapidní inflaci, a této situace využily. Z nynějšího poznatku ministerstva financí plyne, že stovky milionů korun daňových poplatníků mohou skončit právě v kapsách čerpadlářů.
Snížení spotřební daně z pohonných hmot, které platí od začátku června, vyjde veřejnou kasu do konce září na zhruba čtyři miliardy korun. Stejně jako zlevňování ropy přitom otevírá čerpacím stanicím prostor k navyšování marží.
Podstatná část peněz, které tedy stát na dani – nejen spotřební, ale návazně také DPH – nevybere, tedy končí v kapse čerpadlářů, bez užitku široké motoristické veřejnosti.
Autor je hlavní ekonom Trinity Bank a člen Národní ekonomické rady vlády (NERV)
(Redakčně upraveno)
