Koordinoval jsi tým Národním ekonomické rady vlády, s níž jste připravili celkově 37 opatření, která by měla stimulovat ekonomický růst u nás. Jaká jsou tvá nejoblíbenější opatření?

Všechna jsou dobrá, ale kdybys se zeptal mě jako soukromé osoby, tak já lobbuju za vzdělávání. Tam už se minimálně desítky let nic neděje. A to je škoda. A dále jsou mi nejblíže opatření v kapitole bydlení nebo stavění. Myslím si, že tato opatření jsou pro mě osobně důležitější než ostatní, ale tím nechci ostatní ponižovat.

Mám k nim bližší vztah a připadá mi, že tato opatření jsou připravená tak, že by se dala realizovat skoro hned.

Bydlení hodně trápí zvláště mladé lidi. Jsme v zajímavé situaci, kdy v zásadě ceny nemovitostí stagnovaly, nebo dokonce i mírně klesaly. Kdybychom přičetli inflaci, tak jsme řekněme o 30 procent v reálném vyjádření níže, než jsme byli na vrcholu v rámci koronavirové pandemie. Přesto mi přijde, že jsou lidi nespokojení a nadávají, jak je bydlení strašlivě drahé, byť v porovnání s jinými cenami v ekonomice relativně zlevnilo.
Ano, ale v porovnání s jinými srovnatelnými zeměmi u nás opravdu drahé je. Čech musí vydělávat více než jinde, aby si mohl pořídit vlastní bydlení. Záleží samozřejmě jak a kde. Změřit bydlení pro celou Českou republiku a dát vše do jednoho čísla je kumšt. Asi už jsme pochopili, že všichni nemůžeme bydlet v širším centru Prahy. Ale zdražování se koneckonců projevilo všude.
Pocházím ze Žatce, je to chudý kraj, který by si zasloužil více pozornosti. Ale i tam se ceny nemovitostí nesmyslně vyšplhaly. Jak říkají ekonomové, není to tím, že by byl trh přefouknutý, nebo podfouknutý. Takové jsou aktuálně nabídka s poptávkou, a proto je taková cena.

PSALI JSME:
„Kdybychom snížili daně, svět by vypadal stejně,“ říká ředitel Liberálního institutu Dominik Stroukal

V opatřeních Národní ekonomické rady vlády směřujeme ke změně nabídkové strany. Všechna naše opatření jsou de facto nabídkového charakteru. Můžeme srazit cenu tím, že zvýšíme úrokové sazby na 50 procent, čímž začnou ceny nemovitostí padat. To ale není v naší gesci. My jsme se podívali na trh, a určili jsme věci, které bychom ekonomicky popsali jako opatření na straně potenciálu ekonomiky.
Jsou to opatření k dlouhodobému ekonomickému růstu. NERV totiž ty krátkodobé nezajímají. Dlouhodobá opatření byla ostatně zadáním naší vlády. Na nabídce nemovitostí se něco dělat dá. Víme, že je u nás problém s výstavbou, zkrátka nestavíme. Přesněji řečeno stavíme, ale mohli bychom stavět mnohem více, kdybychom si trošku srovnali normy s Rakouskem či Německem. Proč být ve stavebních normách papežštější, že?

Když to zaokrouhlím, tak v loňském roce se v celé České republice postavilo 38 000 bytů a 35 000 staveb bylo zahájeno. Dokončování v dalších letech tak bude skromnější. A všichni víme, že ani 38 tisíc bytů dostačuje, je třeba nabídku navýšit.
Jako NERV mluvíme o nějakých 50 tisících. Zdá se, že to je jenom dalších 12 tisíc, ale to je strašně moc. A to bychom potřebovali jenom v Praze. Developeři chtějí stavět, lidi chtějí bydlet, ale my sami si házíme klacky pod nohy. To je náš problém, kdyby to bylo tak, že jedna strana chce, zatímco druhá ne, tak bychom se mohli třeba hádat. U nás to je ale tak, že všichni chtějí, přesto se to neděje.

PSALI JSME:
„Šílená čísla.“ Krize stavebnictví trvá, přinese letošek oživení?

Když jsem hovořil některými developery, tak mi říkali, že jejich zisk z prodeje bytu, který vybudují v Praze, je menší, než kolik z něho získá stát na daních. Přitom právě oni musí projekt vymyslet, financovat, někomu prodat a mají s tím spoustu práce. Je paradoxní, že stát ve finále vyinkasuje více.
Ano to je sice paradoxní, ale není to úplně oblast, do níž jako NERV saháme. V ceně se promítá několik složek, jde totiž nejen o příjmy státu či marži developera, ale také o náklady, které vznikají tím, že realizace celého projektu trvá velmi dlouho. Neuděláme nic s marží developera, protože nejsme centrální plánovači, abychom říkali, jak velké mají mít marže, to je ostatně na konkurenci. Neuděláme ani nic s daněmi.
My jsme se podívali na problém dlouhé výstavby. Když stavba trvá o deset let více, než by mohla, tak ji to neuvěřitelně prodraží. S tím se podle nás pohnout dá. To jsou opatření, o kterých mluvíme. Jde převážně o zbytečné normy. Klasický případ je s ateliéry, které nemůžeš kolaudovat na byt, protože tam není dostatek světla. Pak si člověk oběhne celé SVJ a rekolauduje ateliér na byt. Je kolem toho neskutečně mnoho šarády.
Máme pravostředovou vládu, tak bychom měli lidem dát trošku zodpovědnosti. Ale ne, my raději občana proti jeho vůli ochráníme a všechno zdražíme, protože chceme, aby všichni měli stejný standard.
To je případ i kanceláří. Máme regulace na to, kolik světla musí být na druhé straně kanceláře, takže všechny kanceláře se staví prosklené jako skleníky. Ale protože tam nakonec v létě paří sluníčko, tak si okna zatáhneme žaluziemi a svítíme umělým světlem. To přeci nedává žádný smysl a ničemu to neslouží. Podobných věcí je v oblasti výstavby a bydlení celá řada.

PSALI JSME:
Developer je v naší zemi skoro sprosté slovo

Taky mi přijde paradoxní, abychom vodili občana za ručičku. Je to, jak říkáš, musí si posoudit sám, jestli v daném místě chce, nebo nechce bydlet. Může si přeci koupit cokoliv jiného.
Jestli chceme, aby všechny byty vypadaly stejně, a abychom měli z každého bytu nejdále dvě metry na únikové požární schodiště nebo měli všude úplně stejně světla, pak klidně. Já si ale myslím, že potom není poptávka.
Lidé si zvolili politické reprezentanty, kteří se chlubí tím, že jim chtějí nechat více zodpovědnosti. V mnoha návrzích NERVu jdeme právě tímto směrem. Měli bychom se alespoň trochu posunou a nechat více odpovědnosti lidem. Tím by se některé nesmyslné stavební normy staly zbytečnými.

Dozvěděl jsem se, že pražské Vinohrady, lukrativní oblast v Praze, kde by chtěl bydlet téměř každý, by za současných stavebních předpisů nemohly vzniknout.
Nejsem developer, ani architekt. Jako ekonom chápu, jakou překážkou může norma být. Nedávno vyšel pěkný článek od jednoho architekta, který říká, že to máme postavené na hlavu. Když politik ve své městské části kandiduje s programem proti pražskému okruhu, ale na magistrátu pak sedí za stejnou stranu, která říká, že okruh dokončit chce. To mi přišlo vtipné.
A tak to máme v mnoha oblastech. Představa, že změníme dva řádky v textu zákona a najednou se bude stavět za dva roky místo za deset let, je marná. Musíme udělat mnoho drobných věcí a úprav, kde každá z nich přispěje, dohromady se nasčítají a vytvoří změnu. Všichni hledají zázračné řešení, které problém vyřeší. To je jedno z velkých poučení, ať už z našeho konsolidačního nebo prorůstového menu, že nelze najít jedno opatření, které by problém vyřešilo.

Autor je spolupracovník redakce. Další jeho rozhovory se zajímavými osobnostmi najdete na Offline Štěpána Křečka
(Redakčně upraveno)

PSALI JSME:
V Česku žádný Manhattan nikdy nevznikne, říká architekt